Ad hot

Máloco je tak zábavná a vzrušující činnost jako objevování nových jmen světové hudební scény. Ne výhradně čerstvě příchozích, ale i těch, co se člověku z nejrůznějších důvodů doposud skrývala. I když jste třeba o nich cosi tušili. To se mi stalo s americkou zpěvačkou O’Donovanovou, která má irské rodové i hudební kořeny i tamní křestní jméno Aoife, vyslovované pro nás skoro nepochopitelně Ifa. Věděl jsem, že se sólistka folkové sestavy Crooked Still delší čas přátelí a spolupracuje s esy akustické muziky jako jsou členové skupin Nickel Creek a Punch Brothers. A zaslechl jsem pár věcí od tria I’m With Her, kde Aoife působí vedle nickelcreekovské houslistky-vokalistky Sary Watkinsové a původně mandolinistky a dnes zpívající a velmi zrale skládající hráčky na více drnkacích instrumentů Sarah Jaroszové. O níž jsem navíc před časem právě do UNI psal! Ale samotná Ifa mi prostě pořád klouzala mezi prsty. Uvízla, a to zase nejspíš navždy, teprve nedávno. Když vydala třetí studiové album Age of Apathy, které produkoval osvědčený Joe Henry a zaplesala nad ním anglo-americká kritika. I když někdy trochu enigmaticky jako Don Pareles z New York Times, podle něhož jde „o soubor tiše překvapivých písní, které jsou zároveň intimní i ambiciózní, autobiografické i metafyzické“. Bez ohledu na to deska stojí rozhodně za poslech, stejně jako dvě předcházející Fossils (2013) a In The Magic Hour (2016). I CD Be Still (2012) kvinteta jazzového modernisty Davea Douglase, kde O’Donovanová podmanivě zpívá ve většině skladeb.

Pokud jde o kategorii slibných nováčků, tak pěkně rozvinout by se mohl například kytarista a vokalista Alex Hall. Jak dokládá letošní EP Six Strings, na němž mimo jiné vede šťavnaté dialogy s nástrojovými čaroději Bradem Paisleyem, Johnem Osbornem nebo Vincem Gillem. Je trochu znát, že mladý Kanaďan obdivuje Johna Mayera s Keithem Urbanem, ale přesto debutuje úctyhodně.

Zvýšenou pozornost zasluhuje také jeho krajan Joey Landreth, který sice není příbuzný jmenovce Sonnyho, nicméně jde rovněž o fantastického slide-kytaristu. Skládajícího navíc vybroušeným rukopisem jak pro své projekty (alba Whiskey, 2019 a Hindsight, 2019), tak pro kapelu The Bros. Landreth, kterou má s basujícím bráchou Davidem. Z uvedených vročení plyne, že Joey není žádný orosený ušák jako Alex Hall, nýbrž už pár let etablovaný muzikant. I když ve větším měřítku zatím neprorazil. A bůhví, jestli se mu to s jeho alternativní hudební myslí někdy povede. Zatím se nezdá, že by kvůli tomu byl ochoten ke kompromisům. Na takové typy je pak ovšem obtížnější narazit, mnohdy k tomu vede klikatá cesta. Ale když se to povede, dostaví se ona výše zmíněná excitace. Sladká odměna.   

Přidat komentář