Ad hot

I kdyby byly zapomenuty všechny nešetrné veřejné výroky, což ale nevypadalo reálně, stejně je slovutné čtyřce Crosby, Stills, Nash & Young konec. Neboť její někdejší motor David Crosby odešel 18. ledna na věčnost ve věku jednaosmdesát let. Jen pár dní po Jeffu Beckovi. A nic naplat, řady někdejších hudebních revolucionářů, mezi něž Crosby jednoznačně patřil, budou zákonitě dál řídnout.

Pravda, už měl párkrát namále a spíš udivovalo, jak se přesto drží. A co teprve když začal po dvacetileté pauze a po sedmdesátce náhle vydávat jedno album za druhým! Celkem pět a mimořádných. Nejprve za vydatné pomoci pozdně nalezeného nemanželského syna Jamese Raymonda, klávesisty a aranžéra, který dodal otcovým neobyčejným písním s příznačným vedením hlasů místy skoro jazzrockový podklad. A po Crosbyho hostování na titulu Family Dinner Volume Two kapely Snarky Puppy (2016) došlo ke spolupráci s jejím šéfem, basistou a producentem Michaelem Leaguem a s podmanivou zpěvačkou-autorkou Beccou Stevensovou, podle které vloni společně nahráli další materiál, snad celé album.

Do hudební historie se úžasný vokalista a osobitý skladatel, stavící často své songy na různě přeladěné kytaře, trvale zapsal dávno předtím. Nejprve coby stále víc se prosazující člen významných folkrockových The Byrds, s nimiž se podílel na pěti LP. A závěrem šesté dekády v legendární ,supergroupʻ Crosby, Stills & Nash, na druhém albu Déjà Vu (prodalo se ho osm milionů kusů), rozšířené ještě o Younga, jíž se dostalo prominentního prostoru v celovečerním dokumentu o festivalu ve Woodstocku. A která nejen pro přítomný ,Wodstock Nationʻ zůstala navždy symbolem generační revolty idealisticky opojné doby. Měla ostatně vliv i na českou scénu, nejslyšitelněji v případě Marsyas. Však se k osobnosti Davida Crosbyho vrátíme obšírněji v příštím čísle UNI.

To už mimochodem bude čerstvě na Hradě nový prezident. A ve chvíli, kdy tohle píšu, přepevně doufám, že nikoli ten pán, který zrovna dnešní večer tak trapně kličkoval při kandidátské debatě ČT z otázky, jestli by v případě napadení jiné členské země NATO souhlasil s vysláním naší vojenské pomoci. To teda bylo příšerný!

 

Přidat komentář