Nikdy mi z hlavy nevyšuměl song provázející z rozhlasových vln neodbytně mé dětství. Snad jsme se ho museli naučit krákorat v originále i na základce. To už nevím jistě. Uvažoval jsem, jestli mi neupadne ruka, když ho v tak bohulibém časopise ocituji nejprve azbukou, ale risknu to. Jde o dílko skladatele Isaaka Dunajevského (za týchž dávných časů jsem viděl v karlínském Hudebním divadle jeho sentimentální operetu Bílý akát s Limonádovým Joem Karlem Fialou v hlavní mužské roli) a autora slov jakéhosi Vasila Lebeděva Kumacha. Má titul Píseň o vlasti, ale všichni ji znali podle prvé řádky coby Široka strana moja rodnaja. Pochází z roku1936 a vznikla pro film Cirkus. Prý byla tehdy vybrána ze šestatřiceti verzí (!), a protože se stala v SSSR nesmírně populární, běžela údajně úvaha, že by z ní mohla být státní hymna. Ta se totiž zrodila až ve třiačtyřicátém za bedlivého generalissimova dozoru a spoluautorem textu byl mimochodem spisovatel dětských knih Sergej Vladimirovič Michalkov, otec filmových režisérů Andreje Michalkova Končalovského a mladšího Nikity Sergejeviče Michalkova, původně úžasného tvůrce a dnes provořadého Putinova patolízala.
Ale zpět. Do té doby se při slavnostních příležitostech hrála Internacionála a tu hnusnou hymnu (Sojuz nerušimij…), dnes opatřenou jinými slovy, ale jinak stejnou, snad tenkrát částečně inspirovala ona Píseň o vlasti. Opěvující nejen mohutnost a přírodní krásy impéria, ale také jaksi jeho jedinečnou atmosféru. Což je jistě důvodem, proč ji ne a ne vypudit z mysli. Začíná takto: „Шиpока стpана моя pодная / Много в ней лесов, полей и pек.“ Čili česky: „Širá je má rodná zem / mnoho je v ní polí, lesů a řek.“ Prosím, to by ještě šlo. Jenže pokračování je omračující: „Я дpугой такой стpаны не знаю / Где так вольно дышит человек.“ Pro neznalé bukvic, jak jsme tomu písmu říkali: „Nevím o druhé takové / kde se člověku tak svobodně dýchá.“ Což, uznáte, je hromsky silný kafe. Připomínám znovu rok vzniku 1936, kdy se konal první stalinský monstrproces, ve kterém byli k smrti odsouzeni a popraveni bývalý předseda Komunistické internacionály Zinovjev a přední politik Kameněv, oba mimochodem Židé, původními jmény Apfelbaum a Rosenfeld, Plus dalších čtrnáct lidí obviněných ze špionáže a příprav převratu. Stalinův teror se zhluboka nadechl. Tак вольно! A trvá to!