AD HOT

Nedávno se krátce po sobě objevily zprávy, nad nimiž se aspoň na chvíli zachvělo nejedno muzikantské srdce. První: dost detailní a zřejmě ne moc ohleduplné rozebrání kory. Západoafrické jakoby harfy, ale zároveň trochu loutny, možná až modernější mandolíny. Za slova mě nechytejte, případné dotazy směřujte na Petra Dorůžku. Kora se prostě jevila podezřelá americkým celníkům. A ti se, léta vycukaní bojem proti terorismu kombinovaným s hledáním drog atd., do té půlky gigantické tykve, byť kůží potažené, přesto značně křehké, pustili sakra důkladně. RUCH!

Prý bude trvat, než ji specialisté uzdraví. A na jejích jednadvaceti strunách opět zapreluduje Ballaké Sissoko z Mali. Kdo navštěvuje akce world music, pořádané pražskou agenturou Rachot, má v hlavě specifický zvuk a charakter kory například z vystoupení Senegalce Ablaye Cissoka (podobnost příjmení patrně náhodná), rozvíjejícího původní griotský styl. A úžasný korista je jeho krajan Toumani Diabaté.

Z jiného soudku prýští příhoda berlínských stěhováků hudebních nástrojů. Tedy expertů. Extrémně drahý klavír za bratru čtyři a půl mega italské značky Fazioli při transportu ze studia totiž nečekaně na zem upustivších. BUM! A definitivně jej zlikvidovavších. Bezprostředně poté, co na něj kanadská virtuoska Angela Hewittová nahrála Beethovenovy klavírní variace. Málem to s ní rovněž seklo. Byť posléze na sociálních sítích vyjádřila víru, že léta milovaný nástroj snad dojde štěstí v klavírním nebi. Haleluja! Plam, plam…

To připomíná třetí, starší historku světové megahvězdy Poláka Krystiana Zimermana, který si také navykl vozit milované piano. A též mu jedno úplně zničili. Nikoli specializovaní špeditéři. Nýbrž US speciální jednotky. Záhy po 11. září. Nejspíš proto, že stálo v newyorském koncertním podzemí vyluzujíc značně podezřelé vůně z chemikálií kvůli ošetření při transportu. RATATATA!

My, co vozíme na vystupování relativně malá a více méně nahraditelná komba (koncertní piano mimochodem váží až 300 kilo!), a pokud nevlastníme nějaký fenderovský nebo podobný zázrak z časů krále Holce, a i když nám ukradnou sebevýbornou kytaru, senzační aparaturu nebo klidně celou sadu harmonik i s mikrofonem, hledíme na výše uvedené případy stoicky. Plyne z toho něco? Asi těžko. Ale jak empatie, tak rozpaky stojí přece za zaznamenání, ne?

Přidat komentář