První vlaštovka předznamená svátek sólových recitálů, Mezinárodní festival jazzového piana. Kulaté výročí festivalu navíc ohlásí osobnost mimořádně vítaná. Novátorský, temperamentní a nápady hýřící americký pianista indického původu Vijay Iyer vystoupí 13. dubna 2025 v Sukově síni pražského Rudolfina.
Otázky mimořádného talentu až geniality jistě patří do sféry mezi nebem a zemí, nicméně originalita Vijaye Iyera má i několik zjevných důvodů. Jako ve třech letech rozpoznané zázračné dítě Vijay sice absolvoval patnáctiletou klasickou průpravu se vším interpretačním drilem a danými pravidly – ovšem jako houslista. Což Iyera, podle jeho vlastních slov, uchránilo před naučenými klasickými mustry a rutinou klavírní hry. Protože na svůj dnešní hlavní nástroj se pod žádným vedením neučil. K pianu přistoupil až později jako „zasvěcený samouk k záhadnému zvukovému prostředí, nabízejícímu nekonečné dobrodružství improvizace a hledání“. Když pak na základě poslechu nahrávek propadl jazzu, snadno hodil housle za hlavu a vydal se novou, svobodnou cestou.
Zároveň Vijaye k originálnímu fúzování hudby různých tradic předznamenal i původ. Narodil se sice 26. října 1971 už v USA, konkrétně v Albany, ovšem jeho rodiče z kasty bráhmanů přišli do USA z jižní Indie teprve pár let předtím. Vyrůstal tudíž obklopen tamilskou komunitou a přirozeně nasál postupy, rytmy a stupnice karnatické hudby. Navíc s muzikantským talentem dostal Vijay do vínku i nadání matematické. Na Yale University a University Of California v Berkeley absolvoval studia matematiky a fyziky. I tento druh vědění pak promítl do muziky. Nejen, že složil doktorát v rámci interdisciplinárního studijního programu zaměřeného na prolínání hudby a technologií a jako model si vybral hudbu západní Afriky a muziku afroamerickou. Matematické poznatky také s chutí využívá v tvorbě: „Miluji matematickou přísnost a eleganci, která ovlivňuje rytmy, formy a strukturu mých kompozic,“ prohlásil kdysi.
Od té doby už Iyera častá novinářská přirovnání k „jazzovému matematikovi“ možná unavují, vždyť jeho hudba je také temperamentní, cituplná a improvizačně intuitivní, „nevypočitatelně“ plná fantazie. Ale pokud vnímáme matematiku nikoliv jako suchopárnou vědu, ale stejně jako pianista coby fantastické prostředí elegantních zákonitostí a vyváženosti, vlastně na oné škatulce „jazzového matematika“ něco bude. Byť naštěstí pro posluchače, hudba ve Vijayově profesním životě převládla. Stal se nejen intenzivně koncertujícím a nahrávajícím hudebníkem, ale v roce 2014 byl jmenován také profesorem hudby a afroamerických studií na Harvardu.
Na deskách debutoval Iyer v roce 1995 kompletně autorským titulem Memorophilia, kam vedle kompozic pro klavírní trio zařadil i aranžmá pro rozšířenou sestavu s violoncellem či dechovými nástroji. Od té doby vydal téměř tři desítky profilových alb v různých obsazeních. Včetně sólového recitálu pojmenovaného prostě Solo (2010), který může fungovat i jako lákavá pozvánka na samostatný koncert. Natáčel často i v duu, které s pianistou tvořili legendární trumpetista Wadada Leo Smith (album A Cosmic Rhythm With Each Stroke, 2016, se Smithem hrál ale Vijay i jako sideman ve větších obsazeních) či pianista Craig Taborn (The Transitory Poems, 2018). O Iyerovy nahrávky se starají respektované labely jako ECM, ACT či Verve.
V roli sidamana má Iyer za sebou hraní se Stevem Colemanem, Rezem Abbasim, Zakirem Hussainem a mnohými dalšími. Aby toho nebylo málo, také komponuje soudobou vážnou hudbu na objednávku významných těles jako London Philharmonic, Oregon Symphony, Band On A Can All-Stars, smyčcové kvarteto Brooklyn Rider či Silk Road Ensemble, a také pro klasickou houslistku Jennifer Koh. Je vidět, že také houslovou erudici tvůrčím způsobem zužitkoval.
Časopis Down Beat opakovaně vyhlásil Iyera „Jazzovým hudebníkem roku“. A svými nahrávkami si pianista vysloužil už tři nominace na Grammy. První za triové album Historicity (2009). A další dvě v kategoriích „Nejlepší alternativní jazzové album“ a „Nejlepší globální hudební výkon“ za titul Love In Exile (2023), nahraný spolu s pákistánskou zpěvačkou a skladatelkou Arooj Aftab a multiinstrumentalistou pákistánského původu Shahzadem Ismailym.
Zdejší znalé publikum už má s Vijayem Iyerem dlouholetý vztah. Originální pianista poprvé nadchl v rámci festivalu United Islands Of Prague 2006, kde experimentoval i s elektronikou. Později fascinoval diváky třeba na Strunách podzimu 2010 tříhodinovou smrští nápadů a souhrou v rámci klavírního tria. Prolog 30. ročníku MFJP v Iyerově režii slibuje stát se dalším mimořádným zážitkem, jako byly i předchozí prology legend Kennyho Barrona, Gonzala Rubalcaby, George Cablese či Cyruse Chestnuta.
