Nominace na Audioknihu roku 2024 jsou tu. Vyhlášení vítězů proběhne 24. dubna

Asociace vydavatelů audioknih (AVA) zveřejnila nominace v jednotlivých kategoriích třináctého ročníku ceny Audiokniha roku 2024. O vítězích rozhodují především odborné poroty, a to v deseti kategoriích. V každé z nich byly nyní oznámeny nominace, tedy pětice nejlepších audioknih, interpretů a interpretek. Dále bude udělena i tradiční Cena posluchačů, o níž v anketě hlasuje sama veřejnost. Přímo členové AVA pak oceňují vybranou osobnost, a to Cenou za mimořádný přínos v oblasti audioknih a mluveného slova.

 

Dvě odborné poroty složené z celkem pětadvaceti členů vybíraly ze 104 přihlášených titulů od 17 vydavatelů. Nejvíce nominací získaly tituly Audiotéky, následované nahrávkami nakladatelské značky Témbr nakladatelského domu Euromedia Group a audioknihami z produkce vydavatelství OneHotBook.

 

„Pro letošní ročník vydavatelé nominovali kvalitní audioknihy napříč mnoha žánry, bude těžké vybírat v jednotlivých kategorií právě ten nejlepší počin,” říká Monika Oweyssi, předsedkyně Výboru Asociace vydavatelů audioknih.

 

Slavnostní vyhlášení vítězů za účasti nominovaných audioknižních vydavatelů a tvůrců proběhne 24. dubna 2025 v Atriu na Žižkově.

 

Audiokniha roku 2024 – nominace do 2. kola:

Nejlepší jednohlasá četba

  • Betonová zahrada (Témbr)
  • Černí baroni (Audiotéka)
  • Šedé včely (Tympanum)
  • Trainspotting (OneHotBook)
  • Zámek (Radioservis)

Nejlepší audiokniha – vícehlasá četba

  • Červotoč (Témbr)
  • Ignis fatuus (Audiotéka)
  • Od Ortelu k Doupěti – tucet Kafkových povídek (OneHotBook)
  • Pražský hřbitov (OneHotBook)
  • U útulku 5 (Témbr)

Nejlepší dramatizace

  • Elity (Audiotéka)
  • Jak je důležité míti Filipa (Audiotéka)
  • Konec rudého člověka (Audiotéka)
  • Rita (Audiotéka)
  • Sněženky a gangsteři (Audiotéka)

 

Nejlepší audiokniha – mluvené slovo mimo kategorie

  • Alan Rickman: Deníky (Témbr)
  • Evropa, náš domov: Od vylodění v Normandii po válku na Ukrajině (OneHotBook)
  • Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem (Audiotéka)
  • Orgány nepatří do nebe (Audiotéka)
  • Viktor Preiss – portrét (Audiotéka)

 

Nejlepší audiokniha pro děti a mládež

  • Dobrodružství kocoura Fiškuse a dědy Pettsona 1 (OneHotBook)
  • Klapzubova jedenáctka (OneHotBook)
  • Medvídek Paddington (Voxi)
  • Tajemství jeskyně pokladů (Albatros)
  • Tonda, Slávka a kouzelné světlo (Tympanum)

Nejlepší interpret

  • Betonová zahrada (Vasil Fridrich, Témbr)
  • Alz (Jan Vlasák, Tympanum)
  • Elity (Jiří Vyorálek, Audiotéka)
  • Konec rudého člověka (Jan Vondráček, Audiotéka)
  • Smějící se bestie (Martin Stránský, Témbr)

Nejlepší interpretka

  • Ani minuta ticha (Anna Kameníková, Témbr)
  • Červotoč (Helena Čermáková, Témbr)
  • Červotoč (Ivana Uhlířová, Témbr)
  • Dům v Matoušově ulici (Jitka Ježková, Témbr)
  • Toyen (Eliška Balzerová, SUPRAPHON a.s.)

Nejlepší zvukový design – četba

  • Kruté moře (Audiotéka, Naše vojsko)
  • Muklové a Šlajsny (OKRAJ MEDIA s.r.o.)
  • Průvodce světem dinosaurů aneb Nová cesta do pravěku (SUPRAPHON a.s.)
  • Trainspotting (OneHotBook)
  • Úkol přežít (Audiotéka)

Nejlepší zvukový design – dramatizace

  • Dům (Audiotéka)
  • Elity (Audiotéka)
  • Konec rudého člověka (Audiotéka)+++

 

Jeden z nejvlivnějších kytaristů současnosti John Scofield se vrací do Prahy

John Scofield vystoupí 7. dubna 2025 v prostorách Novoměstské radnice v sestavě, která je mu nejvlastnější. V triu, kde má volný prostor k rozletu. Na bicí nástroje zahraje kytaristův dlouholetý souputník Bill Stewart, na kontrabas relativně „nová krev“ Vicente Archer.

 

Jedním z darů Johna Scofielda je důvěryhodná, inspirativní nadžánrovost, se kterou vnáší do jazzu a osobitě pestré hry prvky rocku, blues, funku i nejsoučasnější nu-jazzové výlety k muzice hiphopové éry. Současné obsazení tria už si udělalo skvělou vizitku dvojalbem Uncle John’s Band (2023), které zmíněnou všestrannost potvrzuje. Vždyť titulní skladba pochází z repertoáru legendární jam-rockové a psychedelické kapely Grateful Dead a další skladby si Scofield upravil z repertoáru Boba Dylana či Neila Younga. Dojde ovšem i na vzpomínku na Milese Davise, s jehož kapelou kytarista v první polovině 80. let vystupoval a natáčel. V převaze jsou ale samozřejmě Scofieldovy autorské kompozice.

Scofieldovo současné trio plně zaslouží označení „all stars“. Bubeník Bill Stewart patří k nejvěrnějším kytaristovým spoluhráčům. Pravidelně s ním spolupracuje už od alba Meant To Be (1991) a za více než tři dekády si ti dva vypracovali dynamickou souhru někde na hranici mimosmyslového vnímání. Ale zároveň vedle spolupráce se Scofieldem proslul Stewart také hraním s mistry jako Pat Metheny, Pat Martino, Larry Goldings, Chris Potter, Maceo Parker, Michael Brecker či Lee Konitz.

Kontrabasista Vicente Archer představuje v triu symbolickou novou krev, ovšem ani on není ve Scofieldových projektech úplným nováčkem. Podílel se už na kvartetním albu Combo 66 (2018). Také Archerova souhra v rámci celku je dokonalá. Naprosté mistrovství a hráčská empatie se ostatně dá čekat od spoluhráče nejen jazzových hvězd jako je Norah Jones, Robert Glasper, Pat Metheny, Wynton Marsalis či Kenny Garrett, ale také countryové legendy Willieho Nelsona, soulových zpěvaček Mary J. Blige a Jill Scott nebo folkrockového písničkáře Amose Lee. Uvádí se, že Archerův kontrabas můžeme slyšet na více než 150 albech špičkových umělců.

Spolupráci v tomto triu si Scofield nemůže vynachválit: „Nespoléháme se až tak moc na připravená aranžmá, ale spíše na intuici. Jsme tři hudebníci, mezi kterými funguje zvláštní synergie. Vzájemně se inspirujeme, ve společné souhře ze sebe dokážeme dostat to nejlepší.“

Životopis samotného Johna Scofielda (*26. prosince 1951, Dayton, Ohio) patří v jazzové historii k zásadním. Jako talentovaný mladíček nastoupil na Berklee College of Music, ale školu vlastně moc nepotřeboval. Brzy z učeben doslova utekl za nabídkami od jazzových ikon jako Chet Baker a Gerry Mulligan (zaznamenáno na nahráce Carnegie Hall Concert, 1974, i na pozdějších řadových deskách Cheta Bakera) nebo Billy Cobham (v letech 1975 až 1976 s ním vydal trojici alb). V roce 1977 se podílel na titulu Three Or Four Shades Of Blues samotného Charlese Minguse. O spolupráci s Milesem Davisem (alba Star People, 1983, Decoy, 1984 či You’re Under Arest, 1985) již byla řeč.

V té době už byl Scofield také uznávaným kapelníkem. Na albech debutoval titulem John Scofield Life (1977), potvrzujícím kytaristovo unikátní pódiové nasazení. Celou Scofieldovou diskografií pak prolíná žánrová nespoutanost a odvaha experimentovat. Stačí připomenout mimořádně důležitý titul Überjam (2002), kde Scofield zapojil do služeb jazzu například dub reggae, samply a prvky klubové elektroniky. Nešlo přitom o blesk z čistého nebe, vždyť se samply a syntezátory pracoval už na fusion desce Electric Outlet (1984). Zajímavé jsou ovšem i Scofieldovy spolupráce s triem Medeski Martin & Wood nebo koncertní nahrávka Sco-Mule (1999, vydaná ovšem až v roce 2015) s bluesrockovým jam bandem Gov’t Mule.

Zároveň je ve Scofieldovi i duše tradicionalisty. Rád se vrací k akustickému straight-ahead jazzu (Time On My Hands, 1990, s Joem Lovanem, Charliem Hadenem a Jackem DeJohnettem), post bopu (Works For Me, 2001, s Kennym Garrettem, Bradem Mehldauem, Christianem McBridem a Billym Higginsem), soul jazzu (Hand Jive, 1994) nebo dokonce gospelu (Piety Street, 2009).

V roce 2023 aktuální sestava Scofieldova tria zahrála s ohromným úspěchem také v pražském Jazz Docku, což jen potvrdilo trvalý zájem zdejšího publika o kytaristova vystoupení. Kdo zažil, pravděpodobně si nenechá ujít další z koncertů, které navíc nikdy nejsou stejné. A kdo se tehdy do klubu nevešel, má další šanci na mimořádný zážitek.

John Scofield Trio vystoupí v rámci koncertní série Jazz Meets World.

Gospodinov, Kurkov, Saisio a Sam Holland přijedou na třicátý Svět knihy Praha. Čestného hosta Portugalsko zastoupí uznávaná Jorge či ironik Zink

Třicátý mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha přivítá opět řadu významných autorů. K nepřehlédnutelným jménům světové literatury patří první bulharský nositel Mezinárodní Bookerovy ceny Georgi Gospodinov, ceněný ukrajinský spisovatel a intelektuál Andrej Kurkov, eklektická finská autorka Pirkko Saisio a americká mistryně thrilleru Sam Holland. Gospodinov a Saisio rovněž dokládají výrazné propojení Světa knihy Praha s letošními nominacemi cen Magnesia Litera. Příběhy plné emocí a jedinečný pohled na svět zpoza oceánu přinesou zástupci Portugalska, čestného hosta jubilejního ročníku. Představí se osm výrazných literárních osobností napříč žánry. Mezi nimi uznávaná Lídia Jorge, mistrně reflektující společenské proměny, ironický vypravěč Rui Zink, básník João Luís Barreto Guimarães či vyhledávaná autorka literatury pro děti Ana Madalena Matoso. Prezentaci zahraničních spisovatelů doplní třináct literárních talentů ze shortlistu Ceny Evropské unie za literaturu, jejíž vyhlášení patří k mimořádným událostem letošního programu. Samozřejmě nebude chybět ani plejáda českých autorů a autorek. Svět knihy Praha 2025, který jako motto provází citát portugalského spisovatele Ricarda Reise: „30! Energie mládí – moudrost knih“, se uskuteční od 15. do 18. května na Výstavišti Praha v Holešovicích.

Čestným hostem třicátého Světa knihy Praha je Portugalsko, země na samém konci Evropy, z jedné strany objímaná pevninou a z druhé omývaná oceánem. Jedinečná geografická poloha ovlivnila i literaturu – nese v sobě otevřenost, touhu po objevování i ozvěny mnoha hlasů přinesené Atlantikem. Jak kdysi napsal Vergílio Ferreira: „Z mého jazyka je vidět moře.“

Díky Světu knihy Praha do srdce Evropy dolehne hlas osmi významných portugalských spisovatelů a spisovatelek. Jedna z nejuznávanějších portugalských autorek Lídia Jorge ve svých románech mistrně reflektuje proměny společnosti i koloniální minulost, v češtině nedávno vyšly její knihy Nezapomenutelní a Milosrdenství. Rui Zink, mistr ironie a nečekaných spojení reality s fikcí, je českým čtenářům znám novelou Instalace strachu. Básník João Luís Barreto Guimarães zachycuje hlubiny zdánlivě obyčejných okamžiků, jak dokládají i bilingvní vydání jeho sbírek Tulák a Středomoří. Portugalskou dětskou literaturu přiblíží Ana Madalena Matoso a Isabel Minhós Martins; pozvání přijali rovněž autor experimentálních děl Gonçalo M. Tavares, tvůrce grafických novel Filipe Melo a básnířka s angolským kořeny Ana Paula Tavares.

„Pro Portugalsko je velkou ctí být čestným hostem veletrhu Svět knihy Praha 2025,“ říká ředitelka Portugalského centra Institutu Camões v Praze Inês Maria Lopes Silva. „Tato jedinečná příležitost přibližuje českým čtenářům bohatství portugalské literatury a posiluje kulturní vazby mezi našimi zeměmi. Právě proto jsme připravili bohatý literární program, který nejen představuje různé žánry portugalské literatury, ale také propojuje portugalské a české autory a autorky.“ Zajímavý pohled na společná témata mezi oběma zeměmi nabídne setkání Lídie Jorge z Kateřinou Tučkovou, diskuse mezi Gonçalem M. Tavaresem a Biancou Bellovou či debata o poezii vedená Petrem Borkovcem a Joãem Luísem Barretem Guimarãesem. Kromě autogramiád a nejnovějších překladů můžou zájemci objevovat Portugalsko také díky tipům na výjimečná místa, základním lekcím portugalštiny a ochutnávkám vína i tradičního pečiva pastel de nata.

Svět knihy Praha 2025 představí českým čtenářům osobně rovněž zvučná jména dalších literatur. První bulharský nositel Mezinárodní Bookerovy ceny Georgi Gospodinov, označovaný za „Prousta Východu“, ovlivňuje svými inovativními příběhy a hlubokými postřehy současnou evropskou literaturu. Rovněž spisovatel a intelektuál Andrej Kurkov přesahuje svým dílem, vyznačujícím se černým humorem, hranice rodné Ukrajiny, o čemž svědčí mimo jiné prestižní francouzská literární cena Médicis za – i do češtiny přeložený – román Šedé včely. Kurkov na Ukrajině zůstává a jako bystrý politický pozorovatel komentuje tamní situaci pro zahraniční média. Finská prozaička a autorka autofikční Helsinské trilogie Pirkko Saisio prokazuje široký záběr svého tvůrčího talentu také jako dramatička, režisérka, herečka a scenáristka. Američanka Sam Holland alias Louisa Scarr už od svého debutového kriminálního thrilleru umí čtenáře šokovat a přitáhnout, za českými příznivci přijíždí nedlouho po vydání krimi románu Pán loutek.

„Gospodinov i Kurkov přinášejí svůj jedinečný pohled na historii a identitu východní Evropy. Finská literární ikona Pirkko Saisio dodává svým odvážným vyprávěním hloubku a Sam Holland napínavým vyprávěním slibuje zaujmout milovníky thrillerů,“ shrnuje dramaturg festivalového programu Guillaume Basset. Dva ze jmenovaných autorů mají navíc napojení na prestižní české ceny Magnesia Litera. Do nominací na nejlepší překladovou knihu byly v letošním ročníku vybrány erudovaná próza Časokryt od Gospodinova a historická freska Trýzeň od Saisio. „Letos nás potěšily nominace Magnesie Litery, kde se objevili někteří autoři, kteří na festival přijedou letos či nás navštívili v letech minulých,“ podotýká ředitel veletrhu Svět knihy Praha Radovan Auer. Mezi nominovanými tituly figuruje i kniha Fatmy Aydemir, která do Prahy zavítala v roce 2024.

Významnou událostí letošního programu je vyhlášení laureátů Ceny Evropské unie za literaturu (EUPL – European Union Prize for Literature), které má Svět knihy Praha 2025 čest hostit. Prestižní ocenění bude předáno v pátek 16. května za přítomnosti komisaře EU pro kulturu. Při té příležitosti se na veletrhu představí třináct literárních talentů vybraných na letošní shortlist – autoři z Belgie, Bosny, Gruzie, Řecka, Irska, Itálie, Litvy, Norska, Rakouska, Rumunska, Slovenska, Španělska a Ukrajiny. Vycházející evropské hvězdy vyzdvihlo konsorcium asociací složeným z Federace evropských vydavatelů (FEP) a Evropské a mezinárodní federace knihkupců (EIBF) s podporou programu Evropské unie Kreativní Evropa.

V programu festivalu samozřejmě nechybí ani zvučná jména domácích spisovatelů a spisovatelek. Se svou tvorbou a pohledem na literaturu návštěvníky seznámí třeba Bianca Bellová, Alena Mornštajnová, Tereza Boučková, Halina Pawlowská, Nina Špitálníková nebo Kateřina Tučková, připojí se také Vlastimil Vondruška, Jiří Padevět, Jaromír 99 či Tomáš Sedláček. Literáty doplní i další osobnosti české kultury.

Třicátý Svět knihy Praha přivítá autory, nakladatele i zájemce o literaturu z řad veřejnosti na Výstavišti Praha v Holešovicích od 15. do 18. května. Vstupenky jsou k zakoupení na webových stránkách Světa knihy Praha. Na webu návštěvníci také najdou postupně doplňované bližší informace o vystavovatelích, včetně přehledného plánku areálu, a o programu, který bude podrobněji zveřejněn v první polovině dubna. Pro aktuality je dobré sledovat i sociální sítě Světa knihy Praha. Zajímavé články o literatuře pak přináší blog tohoto mezinárodního veletrhu a literárního festivalu.

 

Festival United Islands zkracuje svůj název. V květnu přiveze stovku hudebních objevů, mezi největší patří Cloudy June a Qbanaa

Pražská festivalová sezóna odstartuje na ostrově Štvanice, kde se v termínu 1.-3. května uskuteční další ročník tradičního festivalu United Islands, který během tří dnů nabídne hudební přehlídku plnou těch nejlepších domácích i zahraničních objevů. Hlavní scény vyrostou nejen na ostrově Štvanice, ale také v Přístavu 18600, u Dvou Kohoutů v Karlíně a holešovické tržnici. Festival navíc ve čtvrtek rozezní i řadu pražských klubů, od těch legendárních až po ty méně známé. Stejně jako v předchozích letech bude vstup na United Islands pro všechny návštěvníky zdarma.

“Festival rozhodně neusíná na vavřínech,každý rok se ho snažíme vylepšovat. A k tomu je občas nutné i stěhování. Věřím, že to bude pro nás i návštěvníky po letech příjemná změna. Jsem každoročně rád součástí akce, která pomáhá mladým umělcům prorazit a vystupovat na prknech, která znamenají svět. Už teď se moc těším na to, až po boku vycházejících hvězd proměníme Štvanici ve festivalový areál,” říká producent festivalu Martin Voňka.

 

“Navazujeme na opravdu povedený loňský ročník, který nám vlil krev do žil. Štvanice se v pátek a sobotu stane domovem hudebních talentů napříč žánry z celé Evropy. Těšte se na desítky svěžích jmen, které můžete vidět a slyšet tradičně zadarmo a mnohé z nich v Česku navíc úplně poprvé,“ říká Michal “Gumi” Nguyen, dramaturg festivalu United Islands.

 

Nadupaný line-up a zkrácený název

Návštěvníci se letos mohou těšit na pestrou paletu nových hudebních interpretů a to jak z domácí, tak ze zahraniční scény. Největší hvězdou festivalu bude německá zpěvačka Cloudy June, která má za sebou desítky vyprodaných koncertů po celé Evropě. S hitem FU In My Head udělala desítky milionů streamů a její billboard visel i na newyorském Times Square. Své kvality po celém světě poslední roky ukazuje také jazzová neo-soulová umělkyně Qbanaa z Irska. Zatímco její předchozí nahrávky čerpaly ze soulu, drum’n’bassu a elektronických vlivů, nynější tvorba je pevně zakořeněná v kubánských rytmech. Její vystoupení na festivalu United Islands bude patřit k vůbec prvním u nás. Se svojí interdisciplinární show dorazí také konžsko-rakouský hudebník Kimyan Law, který do své hudby začleňuje africké nástroje, rytmy a vlivy. Česko-slovenskou scénu budou zastupovat třeba česko-iránská rapperka Sawsane, zpěvák Marsell Bendig nebo třeba hudební partičky Bitter Season, Byt číslo 4 a Časovač. Na festivalu se objeví se svým vystoupením také Grundza, který je známý z nedávného úspěšného filmu Na plech.

 

Organizátoři festivalu si v letošním roce přichystali kromě stěhování na Štvanici ještě jednu novinku. Po letech se rozhodli upravit název festivalu United Islands of Prague a zkrátit ho pouze na United Islands. „Naše celoroční aktivity už dávno přesahují náš několikadenní festival v Praze. Snažíme se propojovat lidi, kteří chtějí něco zažít, a spojovat nejen pražské ostrovy, ale i další symbolická místa po celém Česku i v zahraničí. I proto jsme se rozhodli název zkrátit na to, co stejně většina lidí používá,” doplňuje producent festivalu Martin Voňka.

 

Festival United Islands se letos v Praze uskuteční už po dvaadvacáté. Jeho součástí bude čtvrteční Klubová noc a také páteční koncert Symphony for Humanity, který si klade za cíl upozorňovat na rostoucí xenofobii u nás i ve světě. Na návštěvníky bude čekat také bohatý doprovodný program. Více najdete na www.unitedislands.cz a festivalových sociálních sítích.

 

Jedenáct těhotných žen vystoupí v unikátní performance Bodies in Progress (Extended)

Nezávislá umělecká platforma ME-SA přichází s novinkou Bodies in Progress (Extended). Jedná se o pokračování úspěšného projektu Bodies in Progress Martiny Hajdyla Lacové, oceněného cenou Thálie. Tento jedinečný koncept propojuje tanec, performativní umění a otevřený dialog s vlastním tělem v průběhu těhotenství. Jedenáct performerek v pokročilém stádiu gravidity vystoupí 7. dubna od 19 hodin ve Venuši ve Švehlovce v rámci festivalu Venušiny dny. Představení bude jednorázovým neopakovatelným zážitkem, jeho uvedení bude tedy premiérou i derniérou zároveň.

Choreografkou a iniciátorkou je Martina Hajdyla Lacová, která loni vystupovala mezi 22. a 38. týdnem těhotenství a získala za Bodies in Progress cenu Thálie v kategorii Alternativní divadlo. Sólo, které tančila během vlastního těhotenství, a v němž se s každou reprízou blížila porodu, jí bylo inspirací v mnoha směrech. „Jako člověk, který svou tvorbu zakládá na tělesnosti, jsem během prvních dvou těhotenství procházela obdobími pochybností a nejistoty z neustálých fyziologických proměn. Schovávat své tělo mi připadalo přirozené. Až třetí těhotenství – tím, že neplánovaně zasáhlo do mých plánů – mi poskytlo příležitost proměnit očekávanou stopku v něco živého a tvořivého,” říká choreografka a tanečnice Martina Hajdyla Lacová.

V další části svého projektu se Hajdyla zaměřuje na výpovědi i dalších tanečnic, umělkyň a performerek. Na jevišti se setká skupina žen, které se právě nacházejí ve 2. či 3. trimestru těhotenství. Skrze pohyb prozkoumají své proměňující se tělo, jeho sílu i zranitelnost. Co znamená být tanečnicí a zároveň těhotnou ženou? Jak může být těhotenství nejen soukromou zkušeností, ale i sdíleným uměleckým zážitkem?

„Těhotenství mění tělo i mysl, ale zároveň staví ženu do paradoxní situace – jsme oslavované a chráněné, ale zároveň naše autonomie ustupuje do pozadí. Tento projekt je nejen uměleckou performancí, ale i výzvou k veřejnému dialogu o tom, jak společnost vnímá mateřství,” říká o Bodies in Progress (Extended) dramaturgyně Maja Hriešik.

Projekt reflektuje nejen individuální zkušenosti performerek, ale i širší společenské otázky spojené s těhotenstvím a vnímáním ženského těla. Otevírá témata očekávání, transformace, ale i tlaku společnosti na mateřství a umělecký výkon.

Performance se koná v rámci festivalu Venušiny dny. A je také součástí Bazaar festivalu, kdy 28. března od 18 hodin umožní nahlédnout do příprav v rámci formátu sdílení odvážné praxe. Celý proces tvorby i samotnou performance bude natáčet dvojice slovenských filmových dokumentaristů Jana Bučka Kovalčiková a Michal Fulier za účelem vzniku audiovizuálního díla pojednávajícího o tématu těhotenství.

NIKA přichází s druhým albem Elsewhere: Hudba, která provokuje i léčí

Po úspěšném debutu se písničkářka a skladatelka NIKA vrací s novým albem Elsewhere, které představuje vyzrálý autorský rukopis a odvážné hudební experimenty. V jedinečné fúzi jazzu, popu, funku, folku a alternativní hudby otevírá dveře do hluboce osobního světa, kde se introspektivní úvahy prolínají s kritikou společnosti.

Elsewhere vznikalo tři roky a každá z jeho jedenácti skladeb přináší samostatný příběh, citově nabitou momentku nebo vnitřní dilema rezonující v dnešní nejisté době. NIKA je autentická a bez zábran otevírá témata skrytá pod povrchem – pocity odcizení, vnitřní boje, hledání vlastní hodnoty i smíření po bouři. Melancholie se střídá s hněvem, zklamání s nadějí – celek působí jako katarze.

Vztahové motivy tu mají mnoho podob – od nostalgického návratu do dětství v Home přes toxickou přitažlivost (Fender Lover) až po morální dilema emocionální nevěry v I’d Rather Not Tell You. Ostrou kritiku společenské netolerance přináší Bi-WHAT!, která ironicky balí frustraci do cukrkandlového hávu, zatímco Abuser se nekompromisně vymezuje vůči manipulátorům a narcisům. Některé skladby se noří do temných hlubin pochybností a samoty – Sorrows zachycuje pocit nepatřičnosti, Little Spaces reflektuje uzavřenost lidí ve vlastních mikrosvětech – jak můžeme vést smysluplný dialog, když se navzájem neposloucháme?

Jiné písně naopak nabízejí cestu k uzdravení. I Deserve to Be Calm je manifestem vnitřního klidu a odpoutání se od toxických vztahů. Runnin’ dává sbohem bolestným vzpomínkám, které už není třeba držet. Křehká zpověď Dancing with the Ghost of You se dotýká ztráty a smíření. Závěrečná Soon as the Sun is Coming Over pak přináší úlevu a naději – po bouřích, pochybnostech a bolestech přichází chvíle, kdy víte, že jste konečně našli něco výjimečného, čistého a skutečného. „Píšu o věcech, které mě zasahují – je to moje forma terapie. Nemusí jít nutně o mou vlastní zkušenost, inspiruji se i příběhy kolem sebe. Zatímco debut Flesh & Soul se zaměřoval na manipulaci a přetvářku ve společnosti, Elsewhere je mnohem osobnější a osvobozující. Otevírám témata, která bych si dříve netroufla nadnést. Vývoj se promítl i do hudby – vedle syntezátorů se objevují nové akustické nástroje jako saxofon, djembe či kytara,“ říká NIKA.

Na Elsewhere se podílelo pět talentovaných hudebníků – tři stálí členové a dva hosté: bubeník Jonáš Bjolek, klavírista Pavel Duda, baskytaristé Nicolas Gatto a Samuel Janko a saxofonista Kryštof Janáček. Zvuk alba produkoval Jonáš Bjolek, nahrávalo se v Praze a Ostravě. Deska vychází ve vlastním nákladu na CD i digitálně. O vizuální stránku se postarali fotograf Petr Chodura a grafička Zuzana Malá. Vznik alba podpořili OSA – Ochranný svaz autorský a Petr a Antonie Doležalovi.

 

Za debutové album Flesh & Soul (2022) získala NIKA Moravskoslezskou uměleckou Cenu Jantar v kategorii populární hudba, zvítězila v kategorii Junior soutěže JazzFruit a vystoupila na prestižních festivalech jako Colours of Ostrava, Smetanova Litomyšl, Prague Sounds nebo showcase festival Czech Music Crossroads. Představila se také v Paris-Prague Jazz Clubu v Paříži.

Vydání Elsewhere provází křty: 22. května v pražské Čítárně Unijazz a 14. června v letní zahradě klubu Barrák v Ostravě. Další koncerty proběhnou 23. června na Pardubické muzejní noci a 8. listopadu v Jazzclubu Tonne v Drážďanech v rámci festivalu Tschechisch-Deutsche Kulturtage.

Kapela bOŽÍ mUKA natočila své nové album jako hudební reality show

Deset dní, deset písní, jedno album – Když klikou točí klaun vzniklo v nahrávací „mučírně“ bOŽÍCH mUK

Na prahu třetího studiového počinu alternativně-rockové skupiny bOŽÍ mUKA stál experiment. Dokážou hudebníci za jediný den ve studiu zaranžovat, naučit se a nahrát píseň? A co víc – zvládnou to pod dohledem kamer? Kapela dokázala, že ano. Výsledkem jejich deseti setkání je album Když klikou točí klaun, které přináší poetické texty a stylové výlety napříč žánry. Zároveň vznikl desetidílný zábavně-vzdělávací seriál Mučírna v nahrávacím studiu, jenž vycházel pod záštitou magazínu Frontman a portálu Kytary.cz. Křest alba proběhne 23. dubna v Praze v pražském klubu Kaštan.

Hudebník Kamil Danda je ve svém jádru písničkář. Klade důraz na texty a významovou hloubku skladeb, které však po „zkapelnění“ dostávají nový rozměr. Celý tento proces od jednoduchého domácího dema až po studiový záznam se bOŽÍ mUKA rozhodli odhalit veřejnosti. „Kluci z kapely dostali předem demo nástřely písní, aby si vybrali, co je osloví. Mohli si představovat možné aranže, ale žádná interakce mezi členy neproběhla před samotným natáčením ve studiu. Všechno se odehrálo až před kamerou,“ vysvětluje Kamil Danda.

„Chtěli jsme zachytit prvotní jiskru a energii nápadů přímo ve chvíli jejich vzniku. Současně nás časový tlak donutil k maximálnímu soustředění a kreativitě. Nebyl prostor na prostoje. Byl to rituál – teď, a nebo nikdy. A k tomu jsme si našli čas i na praktické rady muzikantům o práci ve studiu a na naše tradiční humorné skeče,“ dodává.

Hudební rukopis bOŽÍCH mUK sami členové popisují jako straw beat – základ v rocku obohacují prvky folku, šansonu, alternativy, progresivity i undergroundu. Recesistická píseň Selfie se například nechala inspirovat latinskoamerickou hudbou. Právě k ní vznikl videoklip, ve kterém si zahráli místní obyvatelé i hospoda, kde se natáčelo.

Skupině s celým procesem nahrávání pomáhal sice mladý, ale zkušený producent a multiinstrumentalista Vítek Maršálek. Ten i sám zaranžoval a nahrál většinu nástrojů do bonusové skladby Jáchyme hoď mě do stroje, zhudebněné básně textaře Marka Blažíčka, která na albu z obvyklého zvuku kapely vybočuje. Má podobu dramatického šansonu, který stojí zejména na zvuku klavíru a violoncella.

Během nahrávání kapela neměla stálého klávesistu, takže se na této pozici vystřídali čtyři hosté: zmíněný Vítek Maršálek (Vnuk světla, Lunapark, Hrany, Selfie, Navenek), Pepa Vodička (Není kam bys šel), Daniel Petřík (Zapomnění) a nakonec Petr Klepetko (Zavři oči, Guláš, Cíl), který se následně stal stálým členem kapely.

Na albu hostovala zpěvačka Tereza Vaňková (Selfie, Vnuk světla) a houslista Tomáš Nezdara (Selfie). Ke skladbě Lunapark kapela přidala zvuk historických varhan nahraný přímo v kostele poblíž studia. Píseň Hrany jako jediná vznikla živě, aby zachovala autentickou koncertní atmosféru.

Album Když klikou točí klaun vyšlo 12. března 2025 elektronicky a vlastním nákladem. Nahrávalo se ve studiu Aluna v deseti víkendových setkáních mezi listopadem 2023 a srpnem 2024. Mix měl na starosti Kamil Danda, o mastering se postaral Kakaxa. Součástí vydání je i merch – trička s designem přebalu a QR kódem odkazujícím na Spotify album. Společně s kapelou bOŽÍ mUKA pokřtí 23. dubna 2025 v pražském klubu Kaštan svou živou desku i písničkář Ježíšek. Jako host vystoupí písničkář Cermaque.

Sestavu bOŽÍCH mUK na albu Když klikou točí klaun tvoří Kamil Danda (zpěv, kytara, autor hudby a textů, zvuk a střih videoklipů), Dominik Sauer (baskytara, zvuk, obraz, sólový projekt Kinimot), Michal Dufek (sólová kytara, vokály, lap-steel, sólová folková tvorba), Petr Klepetko (klávesy, vokály, kytara, zvukař, člen Daniel Hlubuček Band) a Franta Škorpil (bicí, dlouholetý spoluhráč Kamila Dandy, ex-Fousy Mojo).

Bio

Kapelu bOŽÍ mUKA založil skladatel, textař, zpěvák a kytarista Kamil Danda, který se na kladenské scéně pohyboval už v 90. letech jako frontman Fousy Moudžou Rajzin a Hrobníkova Lopata. Později v Praze vedl skupiny Fousy Mojo a Heřman Švihák. Po hudební pauze se obklopil tvůrčími muzikanty z různých koutů ČR a vznikla bOŽÍ mUKA. Na svém kontě má kapela zatím dvě alba: Za humna (ROCK’n’GO 2021) a EP Na správný cestě (ROCK’n’GO 2023), hostování známých zpěváků v písni Tramvaj. Skladby Chlápek a Tramvaj se dostaly do rotace Radia 1 a Radia Proglas. Kapela si nahrávky i videoklipy produkuje sama a stále více koncertuje na klubové i festivalové scéně.

Photo by Skyler Greene skygreene.com

St. Vincent oznamuje svůj první český samostatný koncert v rámci turné All Born Screaming Tour

Držitelka ceny Grammy St. Vincent přiveze letos v létě do Prahy svůj unikátní intimní koncert v duo sestavě. Vystoupení se uskuteční 14. července 2025 v prostoru ARCHA+ jako součást jejího All Born Screaming Tour. Fanouškovský předprodej začíná 11. března v 10:00. Prodej vstupenek pro širokou veřejnost pak bude probíhat od 14. března, 10:00 v síti GoOut. Koncert pořádá agentura Charmenko Czechia.

St. Vincent (Annie Clark) je známá svým žánrově neomezeným zvukem, vizuální estetikou a osobitým pódiovým projevem. Tento koncert nabídne odhalenější provedení jejích skladeb a umožní fanouškům zažít její hudbu v jiném aranžmá. Publikum se může těšit na skladby z nejnovějšího alba All Born Screaming, stejně jako na starší oblíbené písně v jiné podobě.

St. Vincent se vrací s albem All Born Screaming, které vyšlo 26. dubna 2024. Po hravější desce Daddy’s Home se Annie Clark vydává do temnějších a intenzivnějších vod. Album je popisováno jako „post-plague pop“, který se zabývá tématy jako samota, paranoia a ztráta. Zvuk je drsnější, s analogovými syntezátory a agresivními kytarami, které vytvářejí intenzivní, psychotické tóny. St. Vincent se tentokrát vzdává humoru a lehkosti, aby se soustředila na emotivní hloubku a naléhavost. Tato deska je považována za její nejosobnější a nejnáročnější práci.

Vstupenky na pražský koncert budou k dispozici od 14. března v síti GoOut za 1 190 CZK. Kapacita je omezená, proto doporučujeme zajistit si vstupenky co nejdříve.

Více informací a prodej vstupenek na: https://goout.net/cs/listky/st-vincent/nhtdb/

 

PUMA BLUE: antichamber

Osobnost londýnského písničkáře Jacoba Allena alias Puma Blue prozatím minula český mediální prostor. Přitom obě předchozí desky, jak pokojíčkový DIY debut In Praise Of Shadows (2021), tak studiový pokračovatel se slovutnými spolupracovníky Holy Waters (2023) stojí za pozornost. Každopádně výrazným přelomem v životě Angličana bylo nedávné přestěhování se do Spojených států, do jižanské Atlanty. Náhlé vytržení z kořenů přineslo překvapivé nové album. Už od začátku jiné svou intimitou a odstřižením od urban a popových ingrediencí, bez kterých jsme si doposavad hudbu Puma Blue nedokázali představit. Ve ztichlé místnosti je tak pouze Jacob s akustickou kytarou, decentní podkresovou elektrikou a několika vkusnými studiovými efekty (například zdvojení vokálu v In The Absence Of You). Žádná rytmika, odkazy soulovým, triphopovým nebo prostým popovým směrem. Allen je sám se sebou, se svými niternými hudebními nápady a příběhy, v neznámé ztišené místnosti. V textech vzpomíná na svět a v něm blízké osoby, který zanechal svým přesunem na jiný kontinent daleko za sebou a pasuje se s nejistotami, kterým musí sám čelit. Několikrát autor pomyslně vychází ve tmě ze studia a uchyluje se do laskavé náruče přírody. Nejvíce v závěrečné Decatur Bells plné reprodukovaného zpěvu ptáků. Významnou součástí jsou i čtyři minutové mezihry, které ve své ambientní zamženosti dají prostor posluchači vstřebat silnou dávku emocí, a připravit se tak na další tichý, noční monolog. Evidentně neplánované album má sílu nečekané noční návštěvy kamaráda, který se vám musel svěřit se starostmi, o kterých nikdo doposavad neměl tušení. Podobně Puma Blue byl tak plný dojmů z posledních životních milníků, že všechny své emoce, i ty poměrně niterné, musel vypustit ven v podobně tiché, písničkové kolekce. Antichamber je prozatím nejméně přístupným albem projektu. Kdo dá ale možnost pohltit se tichými skladbami Jacoba Allena, ten bude dvojnásobně odměněn.

PINK TURNS BLUE: Black Swan

„Jeho kalhoty byly tak staré, že už byly zase nazpátek v módě.“ Občas si na tento bonmot z jedné povídky Šimka a Grossmanna vzpomenu v souvislosti s kapelou nebo projektem, který si neúnavně razí cestu navzdory měnícím se módním vlnám na mainstreamové i nezávislé scéně, a po letech se náhle jeho cesta protne se zájmem širší veřejnosti. Tito interpreti často netuší, co udělali správně, že je náhle o jejich hudbu takový zájem. Podobný příběh v poslední době zažívá hned několik postpunkových mohykánů, kteří vyrazili na cestu v polovině osmdesátých let a vydrželi na ní až do dnešních dnů. Jednou z nich jsou němečtí Pink Turns Blue od začátku vedení skladatelem, kytaristou a zpěvákem Micem Jogwerem. Ti si sice dali na přelomu tisíciletí pár let pauzu, zájem o jejich tvorbu je ale v posledních letech výrazně vyšší než po jejich návratu na scénu v roce 2003. Ba co víc, po vydání poslední desky Tainted vyhlásil trojici vlivný portál Post-Punk.com nejlepší kapelou roku 2021. Tedy necelé čtyři dekády po vzniku skupiny! I nová deska jasně ukazuje, proč k této situaci došlo. Pink Turns Blue totiž zcela plynule vpluli do současného postpunkového řečiště a melancholický rukopis principála přináší posluchačům, hltajícím hudbu Joy Division, The Cure a jejich současných následovníků, jednoduše přístupnou, ale netuctovou výpověď. Ta může připomenout podobný rukopis souputníků And Also the Trees nebo výrazně mladších Drab Majesty. Od Pink Turns Blue zkrátka nelze čekat přímočaré vypalovačky, ale klenuté skladby postavené na jednoduché rytmice, kombinaci elektrických kytar s atmosférickou elektronikou a civilním projevu frontmana. Příliš prosté? Pusťte si v klidu večer nebo při cestě autem recenzované album a zjistíte, že čas náhle ztrácí svou relevanci a vy se pohybujete do rytmu a bloudíte myšlenkami kdesi ve stratosféře. Černá labuť je metaforou popisující důležité neočekávané události, které mají významný dopad na společnost. Nové album Pink Turns Blue dává na tyto rány chladivě postpunkové zábaly.

Další články
sinekfilmizle.com