Výtvarnice Anežka Hošková (1982) je absolventka brněnského VUT ateliéru intermédií u Václav Stratila a členka pražského kolektivu A.M.180, který pořádá festival alternativních proudů současné hudby Creepy Teepee v Kutné Hoře. Kromě toho už má za sebou mnoho výstav u nás i v zahraničí. Letos představila svou tvorbu hned na dvou místech naráz. Jedná se o expozici Viscum Album v kutnohorském GASKu a With Beating Hearts We Wake Up v nedávno vzniklé SPOT Gallery v Praze. Obě výstavy prezentují různé roviny jejího vyprofilovaného tvůrčího výrazu, který někteří nazývají postdigitálním uměním nebo emo-romantickou malbou. Důležité je, že sjednocujícím prvkem její tvorby je jistá spirituální imaginace, promlouvající skrze symboly a jungiánské archetypy, a snaha o magickou transmutaci pomocí emocí.
Instalace Viscum Album v GASKu, pojmenovaná po latinském označení pro jmelí, se pohybuje na pomezí introspekce a archetypální symboliky. Jmelí zde funguje jako překlenovací metafora, která je současně parazit i léčitel, symbol života i smrti, očištění i znečištění. Tento ambivalentní princip tvoří osu celé její výstavy v GASKu, kterou si vzala na starost kurátorka současného umění a nových médií Veronika Marešová.
Anežka Hošková zde prezentuje vyzrálou kolekci, která se nebojí mystické vizuální poetiky, jako jsou alchymistické obrazce nebo kabalistické znaky v soukolí antropomorfních tvarů a imaginární přírody. Její akvarely, obrazy i vitráže zprostředkovávají setkání se stínem i světlem a komunikují s geniem loci bývalých jezuitských kolejí. Výstava otevírá spirituální prostor, kde se prolíná staré s novým, tělesné s duchovním, a kde symbol není jen dekorací, ale nástrojem psychospirituální proměny. Výrazný je i její koncept „magie jako uměleckého aktu“, v němž umění samo o sobě působí jako rituál – akt vnitřní očisty i zhmotnění skryté zkušenosti.
V GASKu za pozornost stojí její obraz Analog Witch, který s vědomým rizikem pracuje s kontroverzním symbolem svastiky – nikoli jako s ideologickým gestem, ale jako prastarým archetypem mnoha kulturních tradic, který lze v novém kontextu znovu přetvořit. Pozoruhodná je i vitráž – jíž se v poslední době věnuje – s názvem Omnia Flammis Data, inspirovaná romány Ladislava Klímy, v níž se propojuje vizuální hloubka s energií našeho svébytného dekadentního spisovatele a filozofa nicoty.
Zatímco Viscum Album je monumentální a archetypální, výstava With Beating Hearts We Wake Up v menší a intimnější SPOT Gallery v Praze působí spíš jako její echo v osobnější rovině. Anežka zde předkládá soubor nových děl, zahrnující obrazy, akvarely, vitráže a skleněné objekty – „kaluže slz“, jak sama říká, v nichž se zhmotňují lidské emoce a atavismy. Výstava kurátorovaná Martinou Mrázovou se obrací dovnitř, k srdci, k intimnímu prožitku sebe sama uvnitř frenetického a fluidního dění. Oproti GASKu je výstava ve SPOTu méně konfrontační, ale neméně intenzivní. Funguje jako prostor vnitřního ztišení – místo, kde se lze zastavit a vnímat přítomnost skrze doteky světla „vnitřních ran“ a pozorujícího pohledu neznámých rostlin a mytologických či pohádkových bytostí, které z vás nespustí oči. Její estetika zde není postavená na efektnosti, ale na přiznání vlastní zranitelnosti.
Dvojice výstav Anežky Hoškové tvoří kompaktní celek, který dokazuje, že současné umění může být zároveň spirituální i myšlenkově radikální, přitom nemusí nutně používat nejnovější technologie, aby zaujalo dnešního pozorovatele. Anežka Hošková propojuje okultní jazyk a svou osobní zkušenost v imaginárním světě, jenž je prostoupen archetypální symbolikou a emocionalitou. Obě její výstavy můžeme brát jako dvě stránky jednoho magického aktu: přechodu mezi světy, zraněním a léčbou, vnitřním tichem, ale i výkřikem do tmy. V době překotně zahlcené rychlostí událostí a digitální reprodukovatelnosti uměleckých děl Anežka nabízí autentický zážitek transformačního procesu a chvíle vnitřního usebrání – Panta rhei.