U vchodu na výstavu je umístěna fotografie Davida Lynche v Praze z roku 1996, pořízená Karlem Cudlínem. Je vodítkem pro návštěvníky, kteří se chystají vstoupit do myšlenek jednoho z nejvýraznějších umělců 20. a 21. století – do jeho posedlostí, strachů a tužeb.
David Lynch je považován za mistra kinematografie, ale svou uměleckou dráhu začínal jako malíř. Studoval na Pensylvánské akademii výtvarných umění ve Filadelfii. Výstava, jejímž kurátorem je Otto Urban, ukazuje přes 400 Lynchových uměleckých děl, včetně kreseb, fotografií, litografií, dřevorytů a akvarelů, doplněných o krátké experimentální a animované filmy. Expozice sice není retrospektivou, ale komplexně zachycuje více než 60 let Lynchovy tvorby až do roku 2024. Žádná jiná výstava Lynchových uměleckých děl takového rozsahu se nikdy nekonala, a protože Lynch v lednu 2025 ve svém domě v Los Angeles zemřel, mohla se tato výstava uskutečnit jen díky významnému přispění David Lynch Estate, Pace Gallery a Item Editions v Paříži.
Výstava neukazuje Lynchova díla v chronologickém pořadí. Je rozčleněná podle Lynchových nejčastějších témat a motivů, včetně ohně (odtud také název výstavy Up in Flames – V plamenech), deformovaných lidských těl, mravenců a hmyzu, letadel a průmyslových objektů, továren a domů. Od první místnosti dál uvidíme spoustu hlav, neurčitých, bez tváře, zahalených tajemstvím, nahánějících hrůzu nebo jen neobvyklých. Nejen tyto hlavy (postavy bez těl), ale všechny obrázky (Lynchova umělecká díla) obsahují příběhy, které ještě nikdo nevyprávěl. Jsou psané Lynchovými vlastními slovy, nejlépe černobíle, protože umělec věřil, že černá a bílá na rozdíl od barevných děl umožňuje divácké představivosti lépe zaplnit mezery. Přesto nejsou barevná díla o nic méně podmanivá, což dokládá například fotografie Chicken Head Blue (2008). Stejně jako další vystavené hlavy připomíná i tato neškodného mimozemšťana, vytvořeného buď ze žvýkačky, nebo mrtvolného vosku, který ale kvůli hrubému nosu a šťavnatému rudému jazyku působí obzvlášť choulostivě.
Svůj vůbec první film, nazvaný Six Men Getting Sick (Six Times), Lynch vytvořil v roce 1967 jako student umění, aby naplnil vlastní vizi pohyblivého obrazu. Tato vize se tedy stala základem pro toto multimediální dílo. Najdeme ho v první místnosti. Ve většině dalších prostor se promítají krátké filmy a několik filmů běží také v projekčních sálech, včetně dokumentu o Lynchových litografiích. Celkově se v krátkých filmech objevují témata jeho celovečerních filmů a povětšinou obsahují dospělé sexuální vztahy, hororové scény, dětské hry a dětství obecně, hmyz, oheň a přesah či hranici mezi sny a nočními můrami. Všechny tyto snímky ale vznikly jako animované nebo experimentální umělecké filmy.
Jako filmař je Lynch považován za surrealistu, ale jeho umělecká díla na papíře kombinují surrealismus, expresionismus, symbolismus a abstrakci. Jeho cyklus Snowman (1993) – fotografie sněhuláků na trávnících před americkými domy – zachycuje (v Lynchově podání) bílé, zkáze podléhající sochy rodinovských tvarů z tajícího špinavého ledu.
Lynch byl také významný hudebník – autor hudby ze soundtracků i projektů, které se k jeho filmům nevztahují. Ačkoli se v různých částech výstavy ozývají znepokojivé nebo drásavé lynchovské zvuky z experimentálních filmů, žádné bizarní nebo snové hudební koláže, rovněž spojované s Lynchem, tu neuslyšíme. Tato expozice tak odkrývá další stránku Davida Lynche jako umělce, jeho klidnější nebo přemýšlivý styl, jeho tajuplný a tichý stín.
Up in Flames? Co je v plamenech? Pro Lynche se vše točí kolem Ruky spalované plamenem touhy. To bylo jeho poselství. Ať tedy po umělcově odchodu z našeho světa hoří na této výstavě věčný plamen na jeho počest.
Tony Ozuna
Tony Ozuna působí na Anglo-American University v Praze.