Na dlouhé avenue de Flandre v 19. čtvrti sídlí knihovna Claude Lévi-Strausse. V podzemním patře nabízí jedno z nejlépe vybavených oddělení DVD celé Paříže. Za cenu jedné večeře pro dva si tu můžete celý rok půjčovat stovky filmů, doma otevřít delikátní láhev vína a v klidu si oba zážitky vychutnat. Idylické? Možná. Ale o tom dnes řeč nebude.
Hned vedle vstupu do knihovny mě zaráží podle šablony nasprejovaný obraz: jezdec na koni, černá silueta s červenou šálou. Kresbu chrání plexisklo – důvod je mi hned jasný: Banksy! Jeho originální parafráze Napoleonova přechodu Alp! „Viděl jsi Napoleona od Banksyho, jak dostal červenou šálou do ksichtu?“ směje se Džoudžou, umělec, který provozuje graffiti galerii Korner a Spot 13. „To je přesně ten vzkaz, který musí street art furt posílat do světa,“ doplňuje. „Představ si, dneska tu byla parta mladých, co se chtějí zapsat do školy, aby se naučili přesný tahy sprejem,“ kroutí nechápavě hlavou. Ve větě se zrcadlí jeden z paradoxů nejdynamičtějšího uměleckého hnutí poslední generace, původně nespoutaná tvorba se začíná nenápadně institucionalizovat.
V Paříži narazíte na umění doslova na každém kroku, což překvapí jen málokoho. Dnes bych vás ale chtěl zavést na místa, která bývají přehlížená. Pomyslným plátnem výtvarníka může být cokoli: fasáda domu, most, podchod, dopravní značka či stažená roleta obchodu. Urbain art, ať už mu říkáme street, či guerrilla art, má v Paříži mnoho podob. Jak říkal Bando, ikonický zakladatel místní graffiti scény, v dokumentu Writers (2004): „Je to předmět neustálého vynalézání.“ A právě v tom spočívá kouzlo pouličního umění. Nikdy nebude dokončeno, neustále si bude hledat nový tvar.
Paříž je považována za jednu z nejvlivnějších scén evropského street artu. Dříve spontánní a protestní vyjádření se během posledních třiceti let proměnilo v žádaný umělecký artikl. Dnes tu funguje řada specializovaných galerií, street art je součástí dramaturgie významných muzeí. Z ulic města zmizely divokost i chaos, metro už nejezdí posprejované, vlaky jen výjimečně. Street art se jako moře vylil na periferii. Jeho rozloha je tak obrovská, že ji v jednom článku není možné obsáhnout.
Kořeny graffiti sahají do šedesátých let v New Yorku, kdy se na vagónech metra objevily první tagy, podpisy mladých Afroameričanů a Latinoameričanů ze South Bronxu. Bylo to radikální sebevyjádření, jednalo se o projev sociálního odporu. Postupem času se psaní jmen proměnilo v experiment s typografií, barvami a kompozicí. Vzniklo moderní graffiti, ke jménu přibyla reálná či abstraktní kresba. Narodil se nový druh soudobého umění.
První skutečnou „svatyní“ pařížského graffiti se na počátku osmdesátých let stalo nábřeží Seiny mezi mosty Pont de la Concorde a Pont Neuf, zejména pod mostem Carrousel. Záhy k nim přibylo staveniště budoucího Centre Pompidou i oblast kolem Louvru, kde právě vyrůstala známá prosklená pyramida. Po dokončení prací v centru města se scéna přesunula na nové opuštěné místo. Svou „Hall of Fame“ sprejeři nalezli u stanice metra Stalingrad. Právě nedaleko odsud se dnes nachází Banksyho Napoleon.
Street art musí být
