Když jsem před pěti lety poprvé mířil na severní předměstí do Kulturní čtvrti v Romainville, těšil jsem se na novou část velké Paříže, kterou mi moji známí z galerijního a uměleckého světa doporučovali poznat. Výstavní prostory v centru města shledávali malými, opotřebovanými a uvadajícími. Tamním historickým lokalitám Montmartru a Marais podle nich zvonila kulturní hrana, poněvadž ceny za metr čtvereční narostly do nedostupných výšek. Budoucnost kulturní Paříže patřila právě čtvrtím Romainville a Pantin. Měli pravdu? Dnešní delikatesa má okořenit poznání, že se umělecká centra současné kultury přesouvají z historických středů na okraj.
Těšil jsem se na návštěvu Romainville o to víc, protože adresa, na niž jsem směřoval, zněla „Rue de la Commune“. Pařížská komuna z roku 1871 zůstává v mých očích jedním ze silných dějinných mezníků v příběhu francouzského hlavního města. Symbolizuje revoluční Francii budující utopisticky spravedlivou společnost. Sny se pohříchu proměnily v noční můru vyhořelých pařížských paláců a desítek tisíc mrtvých, ale záchvěv svobodomyslného města zůstal. Představoval jsem si Romainville, napájené kanálem Ourq, jako zbytek dělnické Paříže. Nebyl jsem zklamán. Mé kroky tloukly do hrubé dlažby, zvuk města doplňovaly vlakové koleje, oživovali jej pouliční prodejci z celého světa. Dojem rámovaly nízké domy, tovární haly a sklady. Pro dovršení atmosféry byla celá řada z nich posprejována a přeměněna na místa nezávislé hudební scény.
Uprostřed stavebního ruchu pestrého lidského mraveniště stála bývalá továrna na výrobu léčiv. Budově s nápisem Fondation Fiminco dominoval vysoký cihlový komín a v ní aktuální instalace tisíců rozsypaných hliněných kuliček. Celek působil syrově a postindustriálně. Bylo znát, že se tu z pohledu francouzské umělecké scény opravdu něco děje.
Před pár týdny jsem se do Fondation Fiminco, která je srdcem celého prostoru, vrátil, abych koncept Kulturní čtvrti poznal do hloubky. Na prohlídku s Agnès Ghonim jsem dorazil pozdě. Od metra jsem bloudil po geometricky rovných ulicích, ztrácel přehled o světových stranách mezi zbrusu novými kancelářskými a bytovými prostory a marně hleděl k nebi, zda nespatřím maják cihlového komína. Opuštěné tovární haly zmizely, vyrostly novostavby. Místo schůzky jsem nakonec našel, ale uvědomil jsem si, k jak rychlé a dynamické proměně zde došlo.
I v areálu Kulturní čtvrti vznikly nové budovy, udržely si však architektonickou jednotu. Hlavním výrazovým prostředkem je cihlová barva, možná proto její genius loci připomíná Baťova tovární města. Čtvrť se především „zabydlela“. Skládá se již z devíti samostatných objektů a velmi výrazně se rozvinula její programová i rezidenční část. Krok po kroku se tak naplňuje ambiciózní projekt, který patří k největším nestátním, na soudobé umění zaměřeným počinům dnešní Evropy. Necílí jen na pařížské publikum, ale od počátku mu v krvi koluje silný mezinárodní rozměr. V čele Fondation Fiminco, jež za rozvojem stojí, je od roku 2022 Katharina Scriba, bývalá programová ředitelka Goethova institutu v Paříži a čestná ambasadorka města Hamburk.
Nadace Fiminco nese název podle stejnojmenné skupiny, která se již dvacet let specializuje na developerské projekty. V Paříži se proslavila v roce 2019 otevřením tzv. Paddock, prvního pařížského outletového areálu, který je dodnes funkční a nachází se také v Romainville. Obchodní dům se značkovým zbožím a bývalá tovární hala k podpoře soudobé tvorby jsou na první pohled dva zcela odlišné světy. Jde o propastně odlišná prostředí vábící jiné návštěvníky. Nesourodost se však jeví být zdánlivá, neboť v tomto případě jde o logickou dichotomii celého počinu rozvoje Kulturní čtvrti.
Cílem bylo založit uměleckou nadaci, a impulzem k tomu se stal nákup celého opuštěného továrního areálu. Fondation Fiminco od počátku veřejnosti nabízí veškeré kulturní akce zdarma, a proto bylo nutné vytvořit funkční ekonomický model, jistý druh cirkulárního systému, v němž bude nájemné z okolních prostor financovat chod nadace. Pronájem a správa nemovitostí podporují kulturu a veškeré developerské know-how skupiny slouží ke zpětnému investování do nadace. Z tohoto pohledu je vztah mezi outletovým parkem a kulturní nadací možná bližší, než se zdá, zisk je však investován zcela jiným způsobem. Potkává se zde tak specifický koncept podpory kulturní činnosti.
Fondation Fiminco je středovým bodem nové Kulturní čtvrti, ale současně není jediným institucionálním hráčem. Při vstupu do areálu najdete tzv. „Komunu“. Její název odkazuje na výše zmiňovaný historický příběh, posouvá však jeho rozměr do současnosti. Pojem v esperantu znamená „společenství“. Komuna sdružuje osm soukromých galerií, které palčivý problém s nedostatkem prostoru a vysokými cenami v Paříži vyřešily spojením svých aktivit na předměstí. Díky tomu násobí svou váhu na poli obchodu s uměním a jimi hrazené nájmy umožňují podporu Kulturní čtvrti a nadace Fiminco. A nejde o galerie bezvýznamné. Najdete tu mimo jiné galerii Jocellyn Wolff, In situ Fabienne Leclerc či galerii 22, 48m3, jejíž název odkazuje na velikost původních prostor v Belleville, kde v roce 2019 vystavovali mimo jiné díla Krištofa Kintery.
