V polovině srpna letošního roku zveřejnila brazilská policie fotografii, na níž na posteli leží dva bubínkové revolvery, a vedle nich je rozložena celá řada nezaměnitelných barevných ilustrací Henriho Matisse. Šlo o výsledek dlouhého pátrání. O osm měsíců dříve došlo k loupeži v jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí v zemi, v knihovně Mário de Andrade v São Paulu. Po přepadení a zneškodnění ostrahy se pachatelé zmocnili třinácti děl vystavených v rámci výstavy Du livre au musée (Z knihy do muzea), kde se prezentovaly vzácné publikace ze čtyřicátých a padesátých let minulého století.
Mezi nimi byla i skvělá Matisseho kniha Jazz, bibliofilní dílo vydané ve Francii v roce 1947. Podle aukční síně Christieʼs existuje dnes pouze 250 podepsaných exemplářů. Dvacet barevných tabulí, které Matisse vytvořil technikou kvašových výstřihů – gouaches découpées – patří k nejvýraznějším výsledkům jeho pozdní tvorby. Jednalo se „o knihu o barvě“, evokující svět dětství, pohádek, cirkusu, vzpomínek na oceán. Hodnota lupu měla podle tisku přesáhnout 200 000 dolarů.
Jen o několik dní dříve oznámili italští karabiniéři, že konečně vypátrali tři mimořádně cenné obrazy Paula Cézanna, Augusta Renoira a Henriho Matisse. Díla byla v březnu letošního roku ukradena ze soukromého muzea v Parmě na severu Itálie. Loupežná akce, která vzbudila svého času značný mediální ohlas, trvala pouhé tři minuty. Banditi však ani tentokrát kupce pro svou kořist nenašli.
Obě nedávné loupeže se dotýkají geografie našeho dnešního tématu jen vzdáleně. Svědčí však především o mimořádném fenoménu, který by mohl v záplavě výstav, katalogů a aukčních rekordů snadno zaniknout. Jen málokterý moderní umělec se dnes těší tak výrazné a celosvětové známosti jako Henri Matisse.
Jeho jméno se v obecné představě spojuje s Paříží, Nice, Tahiti, případně s jižní Francií, kde se pod věkovitým olivovníkem u kláštera Cimiez nachází i jeho hrob. Život výjimečného umělce však nezačal ani v jednom z vyjmenovaných míst. Jeho skutečná kolébka se houpala mnohem severněji, v kraji, který leží na míle daleko od krajin fauvistických experimentů či tichomořské atmosféry. Henri Matisse se narodil do kouře továrních komínů a hluku nikdy neutichajících tkalcovských strojů, oknem do dětského pokoje mu pronikal pach z koželužen.
Jeho rodištěm bylo Le Cateau-Cambrésis, pevnostní a průmyslové město v dnešním departementu Nord. Matisse se zde narodil 31. prosince 1869 v ulici Chêne-Arnaut v domě svých prarodičů z matčiny strany, kteří patřili k místní měšťanské vrstvě. Jeho zdejší pobyt však trval jen krátce. O několik dní později se rodiče přestěhovali patnáct kilometrů jižněji do nedalekého Bohain-en-Vermandois. Provozovali zde obchod s osivem a zemědělskými hnojivy s příznačným názvem Aux Grains dʼÉlite – Výběrová semena. Matka prodávala drobným zákazníkům, zatímco manžel se věnoval velkoodběratelům. Právě v Bohainu Matisse strávil své dětství a dospívání, vyrůstal ve světě plném práce, obchodu, zemědělství, textilního průmyslu, ale také barev, rostlin a květin, neboť matka mimo osiva prodávala i barvy. Hned na počátku se tak nabízí jedna metafora z Matissova života, ke které se jako k obrazu ostatně i sám vracel. Zrno je samo o sobě nevýrazné, monochromatické. Teprve když je zaseto, dává vzniknout květům a propuká v nekonečnou škálu barev. Právě v takové nenápadné rohové budově s velkým skladem a dílnou v Matissově představách pomalu klíčila myšlenka jeho výjimečné umělecké cesty.
Zmiňovaný dům – na rozdíl od vlastního rodného domku, který byl zničen za první světové války – stále stojí. Funguje zde necelých dvacet let malé muzeum. V boční ulici Peu dʼAise dodnes najdete na dřevěném trámu sotva čitelný nápis rodinného obchodu Matisse-Gérard. Kdo na začátku dvacátého století tušil, že získá celosvětovou proslulost? Výtvarníkovu kolébku zde sice přímo nenajdete, ale instituce uchovává možná něco ještě působivějšího, Matissovu postel. Navrhl si ji sám, nechal ji vyrobit ke své svatbě a provázela ho celý život až do smrti. V posledních letech, kdy už byl téměř nepohyblivý, v ní trávil značnou část dne, na mnoha dobových fotografiích je vidět, že z ní i pracoval.
Jeho dětství a mládí v Bohainu se odehrávalo v krajině, která měla k jeho pozdějšímu světu světla a barev zdánlivě daleko. Městečko bylo součástí hustě propletené sítě textilních továren. Matisse prostředí formovalo, o barevnost textilních vzorů se celý život zajímal, sbíral látky, miloval květinové ornamenty, jeho pozdní práce mají mnoho ze střihu látky. Původně měl studovat práva, převzít rodinný obchod, ale plánovaná kariérní cesta mu k srdci nikterak nepřirostla. Jednoho dne, jak připomínají místní vyprávění, dostal v domě v Bohainu od své matky krabičku barev. Později vzpomínal slovy:
„Od okamžiku, kdy jsem v rukou držel krabičku barev, cítil jsem, že právě
