Výstava potrvá do 31. 12. 2024
Jiří Kolář je jedním z nejvýraznějších výtvarných umělců 20. století, ale především také spisovatel a básník zaujatý tvorbou knih a vyučený truhlář. Jeho retrospektivní výstava je převážně litanií přetvořených písmen a slov (v mnoha podobách a velikostech).
Tato expozice neuvěřitelných děl (koláží, roláží, chiasmáží, asembláží, sochařských objektů a vizuální poezie) se koná u příležitosti 110. výročí jeho narození. Kolář pochází z jihočeského Protivína a první výstavu koláží měl v roce 1937. V roce 1942 spoluzaložil Skupinu 42, která vycházela z experimentální poetiky. Když se v roce 1948 dostali k moci komunisté, přišel o práci redaktora a v roce 1953 strávil rok ve vězení. V roce 1959 opustil poezii, aby se věnoval tvorbě vizuálních básní, které byly vystaveny v Londýně v roce 1963. V letech 1968─69 vystavoval na čtvrté Documentě a získal cenu na X. bienále v Sao Paolu.
V roce 1975 měl výstavu v Guggenheimově muzeu v New Yorku, ale jeho život se znovu zkomplikoval poté, co podepsal Chartu 77. V roce 1980 se přestěhoval do Paříže a žil v exilu. Byl zbaven československého občanství a v roce 1982 v nepřítomnosti odsouzen k ročnímu vězení. Do Prahy se vrátil v roce 1999 a v roce 2002 zemřel.
V hlavním sále je 110 děl celé škály Kolářových téměř halucinogenních experimentů se slovy, texty, písmeny, čísly a fonty, které vznikaly od počátku 60. do konce 70. let minulého století v mnoha jazycích, včetně smyšlených abeced a upravených obrázků od klasických maleb po současné časopisy (zejména s dámskou módou). „Byl jednou jeden hřib“ (počátek 70. let), obrovská houba navrstvená v divoké sestavě bizarních obrázků od středověku po belle époque, potvrzuje jeho psychedelické tendence.
Samostatný menší sál je věnovaný Kolářovu vlivu. Hommage à Baudelaire: Notový zápis básně pro loutnu (1972) – v této sérii 23 černobílých tisků je jméno tohoto francouzského symbolistického básníka rozloženo jako hudební notace: nepochybně musique concrète.
Kolář je mezinárodně uznávaný umělec, který má stejné množství obdivovatelů v zahraničí jako ve své vlasti. Možná proto, že kvůli nesrozumitelnosti jeho textů jsou jeho díla tajuplná a ezoterická. Všechno by to mělo dávat smysl, jen kdyby člověk dokázal uhodnout, co to znamená. To je asi jeden ze silných, až patafyzických účinků Kolářova umění.
Základním kamenem Kolářova díla je vizuální dezorientace. Kvůli své kuriózní hře se slovy je ničitelem textů a zároveň tvůrcem mikrosvětů, které z textů vycházejí. Je básníkem, který rozvrací a zrazuje drahocenné slovo. Jeho díla zahalená do matoucích textů však slova zároveň povznášejí na nejvyšší úroveň. A čím více matou, tím lépe.