V kontextu letošní výstavy Žitý sen Andy Warhola v pardubické Gočárově galerii v prostoru Automatických mlýnů vyvstala po čase opět otázka jeho dětství, jež bylo v mnohém formativním obdobím, kde se dají vysledovat jeho pozdější umělecké tendence a směřování.
Již samotné datum Warholova narození je dodnes zahaleno tajemstvím. Obvykle se udává několik dat, počínaje rokem 1928 až po rok 1931. Nejčastěji se však uvádí datum 6. srpna 1928. Sám Warhol tvrdil, že jeho veřejně známý rodný list z roku 1930 je pouhý falzifikát, který musel vytvořit kvůli úřadům, aby mu byla přiznána vůbec nějaká občanská identita. Narodil se pod civilním jménem Andrew Warhola v průmyslovém městě Pittsburghu v státě Pesnsylvánie. Byl třetím synem horníka a stavebního dělníka Ondreje Warholy (rozeného Varchola) a jeho ženy Julie Justiny Warholové (rozené Zavacké). Oba pocházeli z tehdejších Horních Uher (pozdějšího Československa), z obce Miková u slovenských Medzilaborců, kde v devadesátých letech vzniklo Warholovo muzeum. Oba patřili k rusínskému etniku Lemků, žijícímu v Zakarpatské oblasti Ukrajiny.
Andyho otec přišel do USA „za lepším“ jako dělník v roce 1912 a jeho žena za ním z důvodů přeměny území z Rakousko-Uherska na Československo mohla přijet teprve v roce 1921. Státní přeměna rodného místa jeho rodičů ho zřejmě motivovala k pozdějšímu výroku: „Já pocházím odnikud“. Což konvenovalo i přísně střežené záhadnosti jeho osobnosti.
Warhol měl dva starší bratry Paula (Pavla) a Johna (Jána), kteří se stali oba stavebními dělníky po otci, a původně nikdo z nich neměl umělecké ambice. Warholova rodina společně žila ve velmi skromném a chudě zařízeném bytě na ulici Beelen 55. Jejich majetková situace se tak nijak zvlášť nezměnila ani v emigraci v Americe, ale byli v centru dění, v zemi zaslíbené, která se však v té době propadala do velké hospodářské krize a nezaměstnanosti.
V útlém mládí Andy trpěl nemocemi, byl křehčí konstituce, stále pobledlý a měl slabý zrak. Jako dítě se tak třikrát nervově zhroutil. Poprvé, když mu bylo osm, a poté ještě dvakrát během dvou let. Pravděpodobně trpěl tzv. tancem svatého Víta (dnes medicínsky nazývaném Chorea), což je mimovolný třes obličeje a rukou, připomínající prapodivný rituální tanec. Když byl upoután na lůžko, starala se o něj starostlivá a rozmazlující matka. Vyprávěla mu rusínské pohádky a příběhy z mládí a zpívala mu rusínské písně, které si pamatovala ze své vzdálené domoviny za „velkou louží“. Andy tak mluvil až do věku šesti let, až do doby, než nastoupil školní docházku, pouze rusínsky. Teprve ve škole se naučil mluvit anglicky. To někteří vnímají jako příčinu jeho pozdější plachosti v komunikaci s veřejností, jež byla pro něj signifikantní. Se svou matkou, která se za ním později přistěhovala do New Yorku a vařila mu, mluvil vždy až do její smrti pouze rusínsky. S tímto jazykem tak byl celý život spjat.
Při rekonvalescenci v jeho nemoci v mládí rád vymalovával omalovánky a kreslil si. První jeho samostatná kresba byla prý kopie reklamy Maybelline. K dispozici měl i malý fotoaparát, aspoň tak to sepsala původem italská umělkyně a femme fatale Salvadora Dalího Ultra Violet ve své knize Má léta s Andy Warholem. Umělecké nadání Andy „zdědil“ po matce, která byla už v době, kdy žili v Mikové, nadaná jak hudebně, tak výtvarně. Uměla prý nazpaměť celou náboženskou liturgii a zpívala v kostelním sboru, což tehdy mohli jen muži. Později se nechala najmout v malířské dílně tvůrců pravoslavných ikon, kde míchala barvy a obdivovala malířské dovednosti. Když žila v USA, měla doma spoustu plechovek od potravin, které kreativně používala k jiným účelům, třeba k výrobě plechových květin nebo jako obal na modlitební knížku. To vše muselo Andyho značně ovlivnit v jeho popartovém stylu, kde jen pravoslavné ikony zaměnil za ikony popkulturní nebo za fascinaci předměty běžné potřeby jako slavná Campbellova polévka nebo láhev od Coca-Coly.
Warholova rodina byla řeckokatolického vyznání (pro pravoslaví odpadlictví), které sice provádí byzantský ritus, ale uznává hlavu katolické církve – papeže. To stmelovalo rusínské emigranty v Americe a nedělalo jim problém chodit do katolického kostela. Později, když se Andy setkal s papežem Janem Pavlem II., mluvili spolu rusínsky, protože i papežova rodina pocházela ze stejné oblasti a patřila etnicky k Lemkům. Warholovi rodiče byli hluboce věřící a náboženství plnilo pevnou úlohu v jejich rodinném životě a vytvářelo pocit spojnice s jejich starou domovinou na Slovensku. Jak se svěřil bratranec Warhola James v knize Rudo Prekopa a Michala Cihláře Andy Warhol a Československo: „Řeckokatolické mše poskytovaly rozkoš pro smysly – vizuálně, hudebně i aromaticky. Jestliže Andy vyrůstal v blízkosti těchto spirituálních zážitků, nemohl se, ať chtěl, či nechtěl, vyhnout tomu, aby ho to hluboce poznamenalo.“
Sám Andy Warhol se do konce života pravidelně účastnil
