Středověká vesnice Saint Cirq Lapopie se romanticky vypíná na vysoké ostrožně nad meandrem řeky Lot. Francouzi je považována za jednu z nejkrásnějších v zemi. V létě se doslova topí v přívalu turistů. Z domů přetékají do ulice umělecké galerie. Mimo sezónu se ale opět halí do ticha. Má nepochybně kouzlo, magie musí být zakleta do jejího kamenného srdce. Snad právě proto už přes sto let přitahuje umělce.
Vzdálené, opuštěné a zapomenuté, takové městečko objevil v roce 1911 postimpresionistický malíř Henri Martin. Po první válce pak přibyli další. Emile Joseph Rignault, francouzský umělec a sběratel. A Pere Daura, avantgardní katalánský výtvarník, spoluzakladatel skupiny abstraktních malířů Cercle et Carré (Kruh a čtverec). V roce 1922 koupil Rignault na nejvyšším výběžku skály ruiny tří domů původní tvrze. Vybudoval zde unikátní prostor plný symbolů, jež, odkazující na středověk i renesanci, spojují Itálii a Orient. Byl excentrickou osobností. Dodnes místní vypráví, že okolí provokoval tím, když k polední siestě s oblibou uléhal před svůj dům do vlastnoručně vyrobené rakve. Přesvědčený estét Rignault věnoval svou bohatou uměleckou kolekci kraji. Jeho zámek dnes tvoří vstup do surrealistického světa.
Pere Daura zabloudil do Saint Cirq omylem. Vlak, který ho vezl do Paříže, měl v Cahors poruchu a malíř se zdržel a zamiloval si výraz zdejšího kraje a jeho krásu. Záhy tu koupil dům. Daura pocházel z Katalánska. Jeho otec se živil jako hudebník v Barceloně, syn zde začal studovat umění. K jeho učitelům patřil mimo jiné Pablo Picasso. V osmnácti letech odejel do Paříže, ve studiích pokračoval u Emila Bernarda, jednoho z duchovních otců malířské školy Pont-Aven. Daura se na počátku třicátých let přiklonil k abstraktnímu výtvarnému výrazu a vyhranil se proti iracionalitě surrealismu. Blížila se však katastrofa. Dobrovolně narukoval na obranu španělské republiky. V občanské válce byl těžce raněn. V roce 1939 odešel se svou ženou, americkou malířkou Louise Heron Blair, do USA. Silně ovlivnil moderní americkou krajinomalbu. Do Saint Cirq nicméně nepřestal jezdit každý rok. Jeho dcera Martha odkázala dům a malířovu zahradu kraji. Od roku 2005 je takzvaný Maison Daura rezidenčním prostorem a galerií. Ručička kompasu místního genia loci se tak může divoce točit, Daura a jeho dům vytváří antisurrealistický protipól.
Daura surrealismus programově odmítl. To však nestálo v cestě přátelství, které udržoval s dnes nejslavnějším obyvatelem Saint Cirq, André Bretonem. Apoštol surrealismu do kraje zavítal náhodou. V roce 1950 přijal pozvání na pacifistickou manifestaci. Hnutí „Občané světa“ začalo tehdy budovat „Cestu naděje“, vedoucí z Cahors do Figeacu, dále přes Paříž, Bombaj až do New Yorku. Otevření prvního úseku této „Route sans frontières“ (Cesty bez hranic) se zúčastnilo 5 000 lidí! Mezi nimi i čestný host André Breton. Svět se však točil dál, hranice bohužel nezmizely. Zůstala utopistická poválečná vzpomínka a několik patničních kamenů. Od toho s číslem 1 se otevírá jeden z nejkrásnějších výhledů na vesnici. Bretona místo okouzlilo, inspirovalo. Spatřil ji „jako neskutečnou růži uprostřed noci“, jak napsal v jedné své básni. Koupil zde dům, „Auberge des Mariniers“, hned vedle zámku Josepha Rignaulta. Až do své smrti v roce 1966 sem pravidelně jezdil. Každý den chodil na sklenku bílého vína do místní kavárny proti radnici, při jídle usedal tak, aby byl obklopen květinami a mohl si prohlížet svůj dům. Saint Cirq Lapopie se stal bez nadsázky jeho přístavem, s ním zde zakotvili i další umělci Benjamin Péret, Max Ernst, Man Ray, Radovan Ivšič, Jindřich Heisler, Toyen…Promýšleli a žili zde proměny surrealistického hnutí po druhé světové válce.
S Bretonem se Saint Cirq dostal definitivně na duchovní a uměleckou mapu Francie a světa. Bývalý Bretonův dům koupila od rodiny v roce 2016 obec. Hybatelem koupě bylo mimo jiné občanské sdružení „Neskutečná růže“. Vzniklo nové muzeum, ustanovilo se Mezinárodní centrum surrealismu a světového občanství. Inaugurační výstavou v roce 2023, které dominoval kmen stromu, z jehož větví jako ševelení listí zaznívala Bretonova poezie, bylo téma „Surrealismus a alchymie“ a mezi vystavenými umělci nechyběla vedle Toyen i díla Evy a Jana Švankmajerových. Před měsícem zde skončila další výstava „La merveilleuse utopie“ (Překrásná utopie). Chtěla mimo jiné poukázat na fakt, že surrealistické hnutí je stále živé, že se dotýká celého světa, ovlivňuje dnešní umění od Francie přes Belgii, Anglii, Mexiko, Brazílii, Kanadu, Slovensko i Čechy. A konečně, že surrealismus nebyl jen uměleckým proudem, ale revolučním hnutím osvobozujícím lidskou představivost. Nechyběli Kateřina Piňosová, Toyen, Švankmajer. Surrealistický telefon Praha-Paříž, jak by řekl Bertrand Schmitt, byť s odbočkou v kraji Lot, doplňuji, po sto letech od vydání Manifestu stále vyzvání.
Maison André Breton // Centre International du Surréalisme et de la Citoyenneté Mondiale
place du Carol, 46330 Saint-Cirq-Lapopie