Tento rok si budeme připomínat dvě parádní centeniálky (pardon za anglismus), neboť 27. března a 29. srpna by se dožily stovky Sarah Vaughanová, resp. Dinah Washingtonová. Což níže podepsaného vedlo k nápadu věnovat se během roku v UNI nejen těmto výtečnicím, nýbrž zpěvačkám a zpěvákům jak primárně jazzovým, tak i těm jazzem ,přiboudlýmʿ, jak psával Lubomír Dorůžka. A ovšem vyjma Sáry a Dajny současným, mnohdy na scénu přibyvším v posledních dekádách nebo teprve předevčírem. Což se týká kupříkladu Samary Joy, o níž už jsem se tu myslím zmiňoval. A která je úplné zjevení, přebohatě vybavené hlasem, technikou, cítěním a muzikalitou. Za rok 2022 získala dvě Grammy (nejlepší jazzové vokální album Linger Awhile a coby nejskvělejší nový umělec). A pokud to někdo ještě neví, 13. dubna vystoupí Samara Joy na brněnském JazzFestu. Kde pak o pět dní později (a ještě o jeden v pražském JazzDocku) bude koncertovat zase typově úplně jiná jazzová vokalistka Gretchen Parlato, nadto s kytaristou Lionelem Louekem, také jedinečným zpěvákem (vloni vydali desku Lean In), což je ideální příležitost odstartovat touto trojicí volný seriál, ve kterém půjde také o jména zatím méně známá, ale plnou pozornost zasluhující.
Mimochodem stovka od narození se tento rok týká třeba jednoho z bebopových dobrodruhů, pianisty Buda Powella, dále Paula Desmonda, altsaxofonisty legendárního kvartetu Davea Brubecka (Desmond je autorem neustále obehrávané pětičtvrtky Take Five), dále jeho nástrojového hard-bopového kolegy Sonnyho Stitta, bubeníků Maxe Roache a Louie Bellsona, trombonisty J.J. Johnsona, anebo ne sice přímo jazzového, ale mnohými jazzmany i rockery obdivovaného country kytaristy Cheta Atkinse. Před sto lety přišel na svět i Rudy Van Gelder, zvukový mistr nad mistry, vlastník studia v newjerseyském Ingelwood Cliffs, kde vznikaly tisícovky snímků nejvýznačnějších muzikantů poválečné éry. Převážně pro značku Blue Note, ale nejenom, třeba u labelu Impulse! vydaná Coltraneova svita A Love Supreme (1965). A tak dále.
No a ještě: roku 1924 spatřili světlo světa už zmíněný Lubomír Dorůžka (18. března) i jeho blízký přítel a častý spolupracovník Josef Škvorecký (27. září), kteří jako nějací mágové začarovali vícero generací láskou k jazzu a jeho přiboudlinám.