Před třemi lety vzbudilo údiv album Hackney Diamonds kapely The Rolling Stones. Neboť prvé cele autorské od A Bigger Bang z roku 2005. Přes dvě dekády Stones nic nového nevydali. Když nepočítáme song Living In The Ghost Town z jara 2020 vprostřed pandemické uzávěry. Občas sice prosakovaly zvěsti, že natáčejí čerstvé věci, jenže čas běžel, a nic. Zdálo se tedy, že Keithovi s Mickem došla invence a mají dost soudnosti, aby neposílali do světa kopie sebe samých. Jenže pak se náhle urodilo, a vůbec ne špatně. Určitě i díky práci producenta Andrewa Watta. Fajn byly i vstupy hostujících veličin Stevieho Wondera, Eltona Johna nebo Lady Gaga. A Paula McCartneyho od kdysi největších konkurentů Stones. Kteří ovšem v té chvíli přežívali The Beatles o třiapadesát let! Čímž je řečeno úplně všechno.
A svého času usedlou britskou společnost znechucující drzá kapela zase překvapila. Když ohlásila na červenec další opus. Takovým fofrem snad pracovala naposled v sedmdesátkách! A z Foreign Tongues, pětadvacáté studiové desky, energie prýští, zní zcela stoneovsky, včetně několika úderných a zásadních kytarových riffů, a Jagger se nachází v až neuvěřitelné formě. Klobouk dolů. Asi zas i před Wattovým empaticky producentským podílem. Pamětníka uhrančivé hudby 60. let pak zvlášť rozjaří, že je tu hojně využitý Stevie Winwood na varhany a piána. Někdejší teenagerská hvězda The Spencer Davis Group a pak zakladatel Traffic atd. Nejen skvělý hráč, ale hlavně mimořádný vokalista a skladatel. Se Stones se přitom dřív nijak nedružící. Pokud aspoň známo.
A bacha: pár dnů po vydání Foreign Tongues absolvoval autor těchto řádek vystoupení Charlese Lloyda v zahradě Pražského hradu. Jehož poprvé viděl na podzim 1967 v Lucerně, kdy měl hippíky milovaný jazzový saxofonista a flétnista v kvartetu mládence se zářivou budoucností, Keitha Jarretta a Jacka DeJohnetta. A bylo to skvělé! Jak by si ale tehdy mohl představit, že bude Lloyda poslouchat naživo ještě za skoro šedesát roků? Zase s mladejma a opět super? Zrovna když Stouni vydají novou desku? Nesrovnatelně lepší než jejich tehdy aktuální Between The Buttons? Asi těžko, co?