AD HOT

„Postava písničkáře v českém prostředí je historicky spjata od dob normalizace s figurou, jež snímá ze svého publika odpovědnost. Dělá za něj jistý díl práce. Je to někdo, kdo baví a nabízí únik – nebo někdo, po kom chceme, aby to řekl za nás. Vášně kolem Jaromíra Nohavici pak ukázkově ilustrují, jak to vypadá, když písničkáři těmto nárokům nedostojí.“ Napsal v listopadu do Respektu Pavel Turek.

Se záměrným časovým odstupem: ‚baviče nabízejícího únik‘ lidé odjakživa vyhledávají v širém světě. Aby na chvíli hodili za hlavu životní strázně. Ale tehdejší písničkáři určitě nemívali pocit, že „snímají z publika odpovědnost…“ Jestli se některý považoval za málem Krista, pánbůh s ním. A jakýže „díl práce“!? Pro řadové občany světovou velmocí okupované ČSSR? Ku pozdvižení obecné morálky? Atd.? Hm…

Folkaři, jako divadelní herci, kteří občas také mezi řádky cosi auditoriu naznačovali, fungovali v reálném čase. Někdy samozřejmě jen z kazet. Ale hlavně to bylo: tady, teď, v přímém kontaktu s publikem. A na rozdíl od něho disponovali platformou, pódiem. V centru pozornosti. Odkud s odvahou, nebo jim to jen nedalo, mohli sdělovat písněmi, že lidé v parteru nejsou ve svém na venek tajeném přesvědčení sami. Někdy jasněji, ale pořád jen v příměrech, mnohdy básnických. Což – a teď jdu na kost – bylo dost daleko od onoho Turkova „aby to řekli za nás“. Protože „za nás“ by tenkrát muselo prozaicky zaznít, že mají jít komunisti provždy do hajzlu!

Však – a teď vážně – také nikdy žádný český folkař nevyzýval, ani songy ani promluvami, k občanské neposlušnosti, natož k otevřené revoltě. Nebyli to sebevrazi. Nýbrž umělci, jimž se záhy vzpříčil reál-socík v krku. A od jistého „bodu obratu“, i když si drželi humor, místy šibeniční, už se nemohli, respektive odmítali vrátit k jen sebevynalézavějšímu žertování. Tedy vrcholná skupinka. S vědomím, že by víc než rozesmutnili a patrně – silné slovo – zradili jak sebe, tak publikum. To ale chápalo jak odchod Hutky a Třešňáka před kriminálem, tak Mertu, který Chartu nepodepsal.  Ale jel ostře dál po svém. A nuceně se tudíž odmlčoval.

Není to, aspoň podle mého, tak, že by posluchači měli vyšší morální nároky na písničkáře. A čekali, že oni za ně půjdou na pomyslný kříž. Jen nynější padesátníci, kdysi zcela uhranutí výjimečným Nohavicou, mají doslova jizvy na srdcích. Už ovšem z řady důvodů dávno před jeho listopadovým „Spasíba“ v Kremlu. To je však, jak smutně vidím, definitivně dorazilo. Snad z toho nepoplyne série infarktů.

 

 

1 komentář

  • Rostislav Zigo napsal:

    Předesílám, že jsem si vědom negativních reakcí, které vyvolá můj komentář. Mlčet se mi ale nechce.
    Causu „Jarek Nohavica“ vidím přesně v opačném gardu. Začnu citací pana Konráda: „…,že lidé v parteru nejsou ve svém na venek tajeném přesvědčení sami“. Ano, a tohle je případ můj i lidí podobně vnímavých. Lži z ÚV KSSS nebyly příliš sofistikované, navíc v konfrontaci se „západním myšlením“ neobstály, a tak jim většina národa nevěřila. Ovšem ta nynější „west demagogie“, primárně cílená na média a akademiky spol. věd, je neuvěřitelná svou rafinovaností. ….Snad sám Mefistofeles našeptává Faustům, kteří duše čistých Markétek (prostých občanů) chtějí obloudit…. Po uvědomění si daného (katastrofálního) status quo následuje analýza (u kriticky myslících jedinců ovšem) a s jakým že geopolitickým výsledkem??? No, že Čína jen bojuje za své respektované místo na slunci, že S. Korea vyhrožuje ZHN jen ze strachu, že Írán chce být jen svrchovaným partnerem ostatních a že RF se jen brání NATO-smyčce, kterou mu USA víc a víc utahují kolem krku. No a pan Nohavica zase jen pochopil, že těžiště lži se přesunulo z Východu na Západ a jel si pro své ocenění tím správným (orientálním) směrem. A co na to já, padesátník(?), abych tím navázal na text pana Konráda, já jen pevně stojím za Jarkem s úsměvem na rtu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *