Jedenáct let čekání je v rockovém světě věčnost, někdy může znamenat i sebevraždu, ale Alabama Shakes na své comebackové desce I Must Be Dreaming dokazují, že čas pro ně sehrál dobrou hru. Po triumfu alba Sound & Color a sólových experimentech frontmanky Brittany Howard visel nad budoucností kapely velký otazník. Novinka však veškerou skepsi rozmetá hned s prvními takty.
Kapela se vrací jako trio, bubeník Steve Johnson byl na začátku dvacátých let obviněn z obzvlášť nechutných činů (domácí násilí vůči manželce a týrání dítěte) a v kapele už není, jeho post zastávají hosté. Alabama Shakes ale neznějí jako nostalgický revival sebe sama. Nové album je zvukově poměrně odvážné, propojuje garážový r’n’b drive, psychedelický soul a moderní de facto artrockovou produkci samotné kapely a Shawna Everetta. Hlas Brittany Howard neztratil nic ze své živočišné naléhavosti, nechybí mu ani technická práce s různými rejstříky od medového šepotu do hrdelního křiku. Společně s kolegou Heathem Foggem svými kytarami kouzlí s fuzzy zkreslením i hypnotickými groovy, rytmika šlape s nekompromisní jistotou.
Možností, za jaký konec album takříkajíc chytit, je celá řada. Můžeme začít úvodním protiválečným apelem Tea Time, který si přes své palčivé téma zachovává eleganci, nebo třeba hned následujícím srdceryvným soulrockovým monologem o vyrovnání se s rozchodem Another Life, kde se hlas frontmanky pohybuje od odzbrojující zranitelnosti po nespoutaný, až skoro extatický výraz. Anebo introspektivní Garden se zmnoženými vokálními linkami a jemnou rytmikou. Komu by chyběl další společenský komentář, najde ho v nekompromisní American Dream.
Album I Must Be Dreaming přináší vrstevnatý a dynamický zvuk plný drobných zvukových detailů, které posluchač ocení až při opakovaném poslechu. Alabama Shakes se vyhnuli pasti sázek na jistotu a natočili desku, která je příslibem dalšího pozitivního vývoje téhle ojedinělé, byť poněkud – při vší úctě – „líné“ kapely.