Udílení audiovizuálních cen Trilobit pořádané Českým filmovým a televizním svazem FITES se letos odehrálo den po skončení prvního kola prezidentských voleb, což celkem ovlivnilo jejich milieu. Tehdy ještě panovalo nadějné očekávání a vize lepší budoucnosti a z pódia zazněla od oceněných i filipika na stranu místních zastupitelů z hnutí ANO. Mezi diváky byl i Marek Hilšer.
Události následujících týdnů se však odvíjely podle jiného scénáře. O to důležitější je, že řada oceněných filmů zůstává varováním před nastolením autokratismu a populismu, bujením dezinformačních sítí a dalším zlořádům, které se vkrádají do naší společnosti. Signifikantně dostal hlavní cenu dokument režisérky Terezy Nvotové Mečiar, který autorka pojala velice osobně skrze vzpomínky ze svého dětství a zároveň objektivně skrze šokující výpovědi pamětníků a investigativních novinářů. Sama při přebírání cen konstatovala, že ani netušila, jak aktuální se stane tohle poselství pro danou realitu současné České republiky. U nás jsme po rozdělení státu začali vnímat politický vývoj na Slovensku poněkud povrchně, a i když jsme o určitých kauzách věděli, jejich skutečná podstata a dosah nám možná unikaly. Právě díky tomuto dílu si můžeme uvědomit hrozby, jež se nás v současnosti týkají.
Verdikt odborné poroty ostatně zněl: „Dokument je varovným portrétem zadržitelného vzestupu politika, který pomocí dosud nevídané míry demagogie, populismu a hluboké víry ve vlastní lži dokázal demokratickou cestou uzurpovat moc, jež se neštítila ani zločinů. Snímek však také připomíná i pro nás mimořádně aktuální recept, jak se takového politika stejnou demokratickou cestou zbavit.“ A předseda poroty prof. Vladimír Just k tomu dodává: „Z filmu vyplývá, že politik typu Mečiara nebyl a není jen slovenskou záležitostí, je to obecný typ, jehož mimořádná nebezpečnost i pro nás spočívá ve schopnosti probouzet v lidech pod maskou národovectví ty nejhorší vlastnosti, jako je národní ublíženectví, strach ze všeho cizího, probouzení nenávisti k sousedům, k menšinám národnostním, náboženským a jiným, a to včetně tzv. imigrantů.“
Nezbývá než dodat, že důležitým faktem je i Mečiarova provázanost s StB (po níž ovšem dokázal dokonale zamést stopy) a následné ovládnutí nových tajných služeb pro svůj prospěch a nekalé praktiky. Mečiar měl „epizodní roli“ i v dalším oceněném exkurzu do historie Jak odchází prezident, který dokumentarista Pavel Kačírek vystavěl z dosud nezveřejněných záběrů Václava Havla a jeho poradců při poslední volbě československého prezidenta. Tady jsme svědky politiky „normálního lidského chování“, která ostře kontrastuje s dnešním zákeřným politikařením. V klasické hrané tvorbě získali ohodnocení za silné a opravdové ztvárnění stárnoucího páru ve filmu Bohdana Slámy Bába z ledu Zuzana Kronerová a Pavel Nový. Třetího Trilobita obdržel i Robin Kvapil a Pavel Šplíchal za režii a scénář „anarchistické grotesky z brněnského prostředí“ Všechno bude fajn!, jejíž obsah je přímo antipodem názvu. Kaurismäkiovská deprese bez happy endu beroucí si na paškál všechny možné nešvary naší doby kombinuje hraný film s pseudodokumentárními „filozofujícími“ pasážemi a přes řadu humorných scén vyvolává spíše mrazení v zádech. Producent tohoto snímku Čestmír Kopecký navíc obdržel Cenu Vladislava Vančury za dlouhodobý přínos české kinematografii.
Sama o sobě politická je Cena Ferdinanda Vaňka za přínos rozvoje občanské společnosti. Tu nakonec letos získaly dva tituly. Dokument Askolda Kurova Proces: Ruský stát vs. Oleg Sencov, na němž se podílela česká dramaturgie a který odkazuje na neprávem vězněného ukrajinského režiséra, který před dvěma lety na Trilobitech dostal Mimořádnou cenu poroty. To je určitý apel, jak ošidné může být „přichylování k velikému tomu tam se dubisku“, abychom se podobných praktik nedočkali podle daného vzoru i u nás. Výrazným mementem je také publicistický snímek Co dokáže lež, pojednávající o současných mediálních formách agrese a postupné okupace mysli nic netušícího obyvatelstva tzv. falešnými zprávami. Pro boj s tímto děsivým fenoménem bylo sice u nás zřízeno ministerstvem vnitra zvláštní oddělení, ale signifikantní je, že potřebu jeho existence zpochybnil v první řadě náš předchozí (a stávající) prezident. Dezinformace a z kontextu vytržené výkřiky skutečně masově působí na naši společnost, která je bezhlavě přijímá za bernou minci a neuvědomuje si, že je manipulována. Zde se odhalují i praktiky takzvaného trollování, tedy zapojování anonymních účastníků do internetových diskuzí za účelem vyprovokovat ostatní uživatele k emotivní odezvě. To je skutečně závažné téma, na něž je třeba neustále upozorňovat. Ostatně s tím tak trochu souvisí i anticena Zlatý citrón, kterou letos obdržel moderátor TV Barrandov Jaromír Soukup, který je nechvalně známý svým podsouvačstvím a mnohdy v demagogii předčí i své oblíbené, zpovídané politiky.
Je sice záslužné, že se předávání cen Trilobit dostalo již potřetí do širšího povědomí díky tzv. zpožděnému přímému přenosu na ČT art, ovšem scénář vlastní akce se letos poněkud míjel s filozofií tohoto prestižního ocenění a byl jen jakýmsi plytkým pokusem o „nadpřirozený a záhadný příběh“. Ten místy poněkud hraničil s trapností, ale to nebylo jeho největší slabinou. Budiž – tvůrci hledali nějaké téma související se spolupořádajícím městem Beroun a vybrali si někdejšího místního rezidenta, dirigenta Václava Talicha – ale ono slibované zábavné pátrání investigativních novinářů nakonec znamenalo sled bezzubých scének bez skutečné pointy. S tím souvisel i hudební doprovod, který obstarali tentokrát žáci a pedagogové berounské ZUŠ Václava Talicha klasickými hudebními dílky a nenápaditým baletem, což žel vypovídalo o zkostnatělosti a nikoliv snaze o jakoukoliv inovaci. Ocenění vyzdvihující přínos a originalitu by si zasloužila adekvátní dramaturgické pojetí, což letos nebylo naplněno ani trochu a vlastně se spíš jednalo o podbízení mainstreamovému publiku, které nesmí být rušeno něčím neotřelým, ale zároveň chce mít pocit, že sleduje skutečné umění. A to je vskutku na pováženou.
http://www.film-meciar.sk/foto/