Jak vidíte, navzdory opakovaným varováním má náš seriál, zdá se, tuhý kořínek a stále ještě nekončí. Na chvíli nyní opustíme Ameriku a obrátíme se do domácích luhů – ano, zmíníme stopu, jakou zde zanechali jak The Fugs, tak Ed Sanders.
O tom, že jejich skladby hrávali Plastici, ale také Chadimovo Extempore a Echt! jsme již psali, podívejme se ale na jeden zajímavý dopis, který z Prahy do Spojených států odletěl 18. srpna 1980. Hoši se v něm na Sanderse obraceli jako na nezpochybnitelnou autoritu, ostatně již v druhé větě mu skládají krásnou a upřímnou poctu. Jistě zbytečné zde tento krátký, apelativní dopis nějak převyprávět, ke komentování toho také moc není, promlouvá sám za sebe, zároveň vypovídá o „oné době“ víc, než by se na první pohled zdálo. Rozhodně zajímavá je pak Sandersova odpověď – jakožto básník odpověděl řečí vázanou, s pochopením i solidaritou. Sympatické, že o Plasticích již věděl, v rozhovorech o tom mluvíval. Takže, zde je onen dopis a Sandersova odpověď. Dodejme jen, že autor překladu zůstává neznámý, nevzpomněl si ani vydavatel Vokna Čuňas („Hele, takhle jsem to už dostal a jak sám víš, moc jsme se po skutečných jménech nepídili…“).
„Drahý Ede Sandersi,
známe Vaši tvorbu dlouhou řadu let. Pro kapelu The Plastic People of the Universe byla jednou z největších opor při hledání vlastní cesty, jak oslovit hudbou i slovem lidi dobré vůle. Na této cestě jsme se potkali s lidmi podobného postoje k životu a světu. Tato cesta nás zavedla i do vězení, místa, které znáte i Vy z vlastní zkušenosti.
Chtěli jsme Vám psát už před léty, kvůli záležitostem, které nám všem leží na srdci, hudbě a poezii. Ale komplikovanost takových přímých vztahů k lidem, kteří jako Vy žijí v druhé části rozděleného světa, nás od toho vždy odradila. Když jsme se nedávno dozvěděli, že nám chcete poslat pásky s Vašimi novými nahrávkami, nesmírně nás to potěšilo. Potvrdilo nám to hluboký vztah k souvislosti, který jsme s Vámi vždycky cítili, a také, že to málo, co děláme, rezonuje na druhé straně světa právě u lidí, jako jste Vy.
Jestliže Vám konečně přece jen píšeme, není to kvůli hudbě a poezii samé, ale pro naléhavější věci, než jsou hudba a poezie, jakkoli patří k nejkrásnějším věcem na světě. Píšeme Vám kvůli těm z nás, kteří jsou ve vězení, především kvůli zpěvákovi Karlu Soukupovi, který je tam znovu. Byl s námi zatčen již roku 1976 a po půl roce propuštěn z vazby. Nyní je ve vazbě od 1. července 1980, opět obviněný z výtržnictví, protože zpíval svoje písně na svatbě přítele, v soukromé společnosti. Zatím mu hrozí dva roky vězení. Stejně je na tom zpěvák Jindřich Tomeš, který tam zpíval s ním; Petr Cibulka, který by vězněn dva roky mimo jiné za to, že rozšiřoval magnetofonové pásky s naší hudbou, byl ve vězení odsouzen na další rok, protože držel hladovku, a čeká ho další soud – pro údajnou verbální urážku vězeňského úředníka; zpěvák Petr Suda, nemocný cukrovkou, byl ve vězení odsouzen na další dva roky za to, že u soudu proti svému příteli, souzenému za organizování souhlasných podpisů s Chartou 77, změnil výpověď, učiněnou ve stresové situaci při vyšetřování.
Z toho, co víme o Vašem životě, soudíme, že pro Vás není umění věží ze slonoviny, kam se někteří schovávají před hrůzou okolního světa, ale výzvou k osvobození člověka. Obracíme se na Vás a skrze Vás i na Vaše přátele: vzpomeňte při svých akcích našich vězněných přátel. Možná, že to nic nezmění na jejich osudu, ale protože jsme byli v podobné situaci jako oni, víme, jak velkou posilou pro člověka tam je vědomí, že se nad ním nezavřela voda mlčenlivé tůně, do níž ho establishment hodil. Dovíme-li se o nějakých projevech Vaší solidarity, dozvědí se to i naši přátelé.
Přejeme Vám i Vašim blízkým to nejlepší.
Srdečně Vaši
Vratislav Brabenec
Josef Janíček
Milan Hlavsa
Jiří Kabeš
Ivan Martin Jirous
V Praze dne 18. srpna 1980“
A zde zmíněná Sandersova odpověď:
POSELSTVÍ PRO PLASTIC PEOPLE
V každém národě
na Zemi
který řídí
levičáci, pravičáci,
tyrani, podvodníci,
socialisti, komunisti,
monarchisti, tupí učenci, příšery,
váhaví existencialisti, válečný štváči,
milenci, nenávistníci –
vyhlašujeme
PRÁVĚ TEĎ!
NEZADATELNÉ PRÁVO
VYHRÁVAT „PO CELOU NOC!“
tím mám
na mysli
NAPROSTOU SVOBODU
TVORBY
(což znamená
pro zpěváky a písničkáře
nezadatelné právo
mít přístup
k „nástrojům
elektronického umění“,
– do nahrávacích studií, k páskům, volný čas
a aparaturu
„na úrovni“
PRÁVĚ TEĎ!
Tady na Západě
považujeme za samozřejmost
právo vysmívat se
stupiditám, chamtivosti
a válečnému harašení
vládnoucích tříd
našich zemí.
Posmíváme se naší situaci
neúčinnými letáky
a pamflety –
ale jsou země
kde
NEMŮŽEME ZPÍVAT ANI
NA SVATBĚ
kde komise
přezkušují tvoje texty
a posuzují
jejich „linii“
UF!!!!!!!!!!!
Žádáme pro naše
bratry a sestry
v Československu
NAPROSTOU A ÚPLNOU ELEKTRONICKOU SVOBODU
Právo na hraní
