Fug You!   XLV.: Setkání na zamrzlé řece

Jak vidíte, navzdory opakovaným varováním má náš seriál, zdá se, tuhý kořínek a stále ještě nekončí. Na chvíli nyní opustíme Ameriku a obrátíme se do domácích luhů – ano, zmíníme stopu, jakou zde zanechali jak The Fugs, tak Ed Sanders.

O tom, že jejich skladby hrávali Plastici, ale také Chadimovo Extempore a Echt! jsme již psali, podívejme se ale na jeden zajímavý dopis, který z Prahy do Spojených států odletěl 18. srpna 1980. Hoši se v něm na Sanderse obraceli jako na nezpochybnitelnou autoritu, ostatně již v druhé větě mu skládají krásnou a upřímnou poctu. Jistě zbytečné zde tento krátký, apelativní dopis nějak převyprávět, ke komentování toho také moc není, promlouvá sám za sebe, zároveň vypovídá o „oné době“ víc, než by se na první pohled zdálo. Rozhodně zajímavá je pak Sandersova odpověď – jakožto básník odpověděl řečí vázanou, s pochopením i solidaritou. Sympatické, že o Plasticích již věděl, v rozhovorech o tom mluvíval. Takže, zde je onen dopis a Sandersova odpověď. Dodejme jen, že autor překladu zůstává neznámý, nevzpomněl si ani vydavatel Vokna Čuňas („Hele, takhle jsem to už dostal a jak sám víš, moc jsme se po skutečných jménech nepídili…“).

„Drahý Ede Sandersi,

známe Vaši tvorbu dlouhou řadu let. Pro kapelu The Plastic People of the Universe byla jednou z největších opor při hledání vlastní cesty, jak oslovit hudbou i slovem lidi dobré vůle. Na této cestě jsme se potkali s lidmi podobného postoje k životu a světu. Tato cesta nás zavedla i do vězení, místa, které znáte i Vy z vlastní zkušenosti.

Chtěli jsme Vám psát už před léty, kvůli záležitostem, které nám všem leží na srdci, hudbě a poezii. Ale komplikovanost takových přímých vztahů k lidem, kteří jako Vy žijí v druhé části rozděleného světa, nás od toho vždy odradila. Když jsme se nedávno dozvěděli, že nám chcete poslat pásky s Vašimi novými nahrávkami, nesmírně nás to potěšilo. Potvrdilo nám to hluboký vztah k souvislosti, který jsme s Vámi vždycky cítili, a také, že to málo, co děláme, rezonuje na druhé straně světa právě u lidí, jako jste Vy.

Jestliže Vám konečně přece jen píšeme, není to kvůli hudbě a poezii samé, ale pro naléhavější věci, než jsou hudba a poezie, jakkoli patří k nejkrásnějším věcem na světě. Píšeme Vám kvůli těm z nás, kteří jsou ve vězení, především kvůli zpěvákovi Karlu Soukupovi, který je tam znovu. Byl s námi zatčen již roku 1976 a po půl roce propuštěn z vazby. Nyní je ve vazbě od 1. července 1980, opět obviněný z výtržnictví, protože zpíval svoje písně na svatbě přítele, v soukromé společnosti. Zatím mu hrozí dva roky vězení. Stejně je na tom zpěvák Jindřich Tomeš, který tam zpíval s ním; Petr Cibulka, který by vězněn dva roky mimo jiné za to, že rozšiřoval magnetofonové pásky s naší hudbou, byl ve vězení odsouzen na další rok, protože držel hladovku, a čeká ho další soud – pro údajnou verbální urážku vězeňského úředníka; zpěvák Petr Suda, nemocný cukrovkou, byl ve vězení odsouzen na další dva roky za to, že u soudu proti svému příteli, souzenému za organizování souhlasných podpisů s Chartou 77, změnil výpověď, učiněnou ve stresové situaci při vyšetřování.

Z toho, co víme o Vašem životě, soudíme, že pro Vás není umění věží ze slonoviny, kam se někteří schovávají před hrůzou okolního světa, ale výzvou k osvobození člověka. Obracíme se na Vás a skrze Vás i na Vaše přátele: vzpomeňte při svých akcích našich vězněných přátel. Možná, že to nic nezmění na jejich osudu, ale protože jsme byli v podobné situaci jako oni, víme, jak velkou posilou pro člověka tam je vědomí, že se nad ním nezavřela voda mlčenlivé tůně, do níž ho establishment hodil. Dovíme-li se o nějakých projevech Vaší solidarity, dozvědí se to i naši přátelé.

Přejeme Vám i Vašim blízkým to nejlepší.

Srdečně Vaši

Vratislav Brabenec

Josef Janíček

Milan Hlavsa

Jiří Kabeš

Ivan Martin Jirous

V Praze dne 18. srpna 1980“

A zde zmíněná Sandersova odpověď:

       

POSELSTVÍ PRO PLASTIC PEOPLE

                  V každém národě

                   na Zemi

            který řídí

       levičáci, pravičáci,

                      tyrani, podvodníci,

                   socialisti, komunisti,

monarchisti, tupí učenci, příšery,

         váhaví existencialisti, válečný štváči,

        milenci, nenávistníci –

                     vyhlašujeme

                     PRÁVĚ TEĎ!

    NEZADATELNÉ PRÁVO

    VYHRÁVAT „PO CELOU NOC!“

tím mám

na mysli

NAPROSTOU SVOBODU

TVORBY

(což znamená

        pro zpěváky a písničkáře

     nezadatelné právo

mít přístup

          k „nástrojům

       elektronického umění“,

   – do nahrávacích studií, k páskům, volný čas

       a aparaturu

          „na úrovni“

         PRÁVĚ TEĎ!

    Tady na Západě

             považujeme za samozřejmost

     právo vysmívat se

stupiditám, chamtivosti

a válečnému harašení

             vládnoucích tříd

                   našich zemí.

                    Posmíváme se naší situaci

             neúčinnými letáky

a pamflety –

ale jsou země

kde

NEMŮŽEME ZPÍVAT ANI

NA SVATBĚ

kde komise

přezkušují tvoje texty

a posuzují

jejich „linii“

UF!!!!!!!!!!!

Žádáme pro naše

bratry a sestry

v Československu

NAPROSTOU A ÚPLNOU ELEKTRONICKOU SVOBODU

Právo na hraní

Jak vidíte, navzdory opakovaným varov . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář

sinekfilmizle.net