Jana Kochánková – Stíny/Shadows a Michael Delia – Podráty/Wired radio, Komunikační centrum Školská 28, Praha 1. Tématická výstava Jany Kochánkové představuje neuzavřenou sérii obrazů. První stínové obrazy vznikly v létě roku 2009 v krumlovském ateliéru, kde měla Jana možnost pobývat díky residenčnímu programu Egon Schiele Art Centra. Spolu s obrazy vznikla i řada kreseb a šablon, které si přivezla zpět do Prahy a využívala je ve své další tvorbě. Výstava je svědectvím vývoje jednoduchého námětu květin a stínů, ale také velmi osobní proměny samotné autorky.
Kresby k prvním stínovým obrazům vznikly v krátkém čase mezi půlnocí a druhou hodinou ranní, kdy do krumlovského ateliéru vnikalo nažloutlé světlo pouliční lampy a květiny ve váze vytvářely na kuchyňské stěně ostré stíny. Obrazy zachycují pomíjivost chvíle, dojem, l\’impression. Byly vytvořeny z čisté radosti a schopnosti užívat si jednoduchost, ticho a přirozený stav věcí, kterou letní pobyt v klidném a malebném místě poskytoval. Jsou to obrazy ploché krásy, ve kterých se neodehrává nic dramatičtějšího, než to, že v nich vadnou květiny.
S návratem do Prahy se z obrazů vytrácí ticho. Krajinu, kterou autorka postrádá ve městě, nachází ve své vlastní imaginaci. Zdrojem světla již není pouliční lampa, ale podivná scenérie, na níž hledíme skrze okno. Plošná imprese ustoupila barevnému, téměř halucinačnímu prostoru, který má původ v zákoutích \“třetí mysli\“. Téma květin se nemění, jiné je jen řešení: prvky autorčiny módní tvorby – jednoho ze zdrojů její obživy – jako jsou textilie a sítotisk, se začínají pomalu zač leňovat do obrazů.
Site specific instalace Michaela Delii je inspirována dnes už pozapomenutým způsobem šíření zvuku tzv. rozhlasem po drátě (\“dráťák\“). Jde o technologii distribuce signálu rozhlasového vysílání, které místo frekvencí používá pro šíření zvuku dráty, nebo kabely. Signál vychází z centrálního zesilovače a je posílán \“po drátech\“ do uzavřené komunikační sítě. V bytech, chodbách, v továrnách nebo v úřadech jsou pak jednotlivá rádia s jedinou vysílací stanicí připojena k síti pomocí jednoduché sdířky. Delia používá jako média pianové struny a piezzo-mikrofony-reproduktory a transducery. Instalaci tvoří původní přijímače rádia po drátě, které autor v posledních letech v Praze shromáždil. Vysílací program – zvukový materiál používá terénní nahrávky a bude se proměňovat během trvání výstavy. Autor instalace přizval kolegy, aby připravili svoje nahrávky pro dočasné \“vysílání po drátě\“ v Šedém pokoji.
Michael Delia (*1963, USA) je vizuální a zvukový umělec, žije v New Jersey a v Praze. Jeho výrazovými prostředky jsou kresby, malby, instalace, stavby hudebních nástrojů a vlastní hudební a rozhlasová tvorba. Studoval vizuální umění na Moravian College v Pensylvánii a na S. V. A. v New Yorku, kde se zaměřil na sochařství. Ve své tvorbě se poslední době orientuje především na zvukové performance a instalace, v nichž používá vlastní hudební nástroje. Prezentoval svoje práce v řadě význačných kulturních institucích v Evropě a USA, mj. The Knitting Faktory, Exit Art (New York), Stichting Logos (Gent), Het Apollohuis (Eindhoven), Hermit (Plasy), Sound Off, The Rosenberg Museum (Slovensko), Rudolfinum (Praha), Skleněná louka (Brno), Mamu Gal, atd.