Podivné jsou ty komiksové knížky beze slov: před několika lety mě vystrašila Trondheimova Moucha (Mot, 2005), která svá banální kuchyňská dobrodružství v závěru dokázala rozvinout v meziplanetární apokalypsu – a teď komiks Pšššt! od jakéhosi Jasona, jenž prý „se narodil v roce 1965 v norském Molde“ a „v současné době žije v Montpellier v jižní Francii“.
V knížce o sto třiceti stranách už moc dalších slov nenajdeme: s výjimkou tiráže je tu jen několik citoslovcí – opisujících klepání, chrápání, pád do vody, zvonění telefonu atp. Zato hrdinu vidíme hned na obálce: je to pták, má bílé, jakoby vypálené oči, melancholický zobák, klobouk a kárované sako. Vlevo za ním, trochu ve stínu, se tyčí strom a v jeho olysalé koruně hnízdo – tam hrdina přebývá a tam se jeho fantasmagorický němý příběh, rámovaný hrou na flétnu, uzavírá.
Jenže co se v tomto komiksovém albu uzavírá a co otevírá, toť otázka: Pakliže chybějí slova, kreslené situace se stávají víceznačné, přenechávají skoro všechen prostor čtenářově, pardon divákově představivosti a schopnosti projektovat si do obrázků potenciální děje. Onen bezejmenný titulní pták s tváří Bustera Keatona je v úvodu zřejmě žebrákem, pak se – zdá se – čas přesmykne a po jeho boku, za jeho zády a nakonec před ním se zjeví kostlivec. Sleduje ho, spí s ním v posteli, servíruje mu snídani, opíjí se. Je to jeho partnerka? Je to jeho svědomí?
A poté se v tom kresebně nenáročném, ale sugestivním bludišti, kterým se počnou míhat psi, opice aj. zvířena, začneme ztrácet: Co dělá ptačí mládě ve schránce? Není ten chlapík vedle bůh? Proč hrdina cestuje do teplých krajů? Proč vraždí, proč se sebevraždí – a co s tím mají co dělat mimozemšťané? Co tu má za funkci motiv dvojníka, neviditelného? Proč se některá komiksová okénka opakují v jiném kontextu? Proč některé postavy náhle mizí, děj se převrací a proměňuje? A proč je tu čas naruby? Co je sen – a co není skutečnost?
Že by nakonec tohle němé album naplněné tragigroteskními historkami bylo příběhem o hledání? O hledání sebe, o hledání lásky? O cestě ven ze samoty k někomu druhému? Opravdu podivné jsou tyhle komiksové knížky beze slov…
