Magma na koksu! Bezmála dvě hodiny vysokooktanového expresivního avant jazzu, experimentálního bigbandového zappistického rocku i novotvarné rockové opery. Mottem této kapely, inspirované zeuhlem, vždy bylo „příliš mnoho není nikdy dost“, v kombinaci se „vše, co stojí za to, stojí za to udělat přehnaně“. Každá skladba je výbuchem energie s velmi malým oddechem pro ohromené posluchače. Neúnavný šéf kapely Tatsuya Yoshida freneticky žene své rekruty na steč s jasnou bojovou taktikou dát všem/všemu na frak. Vojevůdce mistrovsky ovládá bicí a zpívá, pak Kengo Sakamoto (basa, zpěv), Kei Koganemaru (kytara, zpěv), Taku Yabuki (klávesy), AH (zpěv) a Keiko Komori (soprán saxofon, klarinet).
Když leckdo označuje koncepční progresivní alba za rockovou operu, zní mi to nabubřele, ale hudba, kterou najdeme na Live at Club Goodman od Koenjihyakkei, ospravedlňuje přívlastek rocková opera tisíckrát. Album, zachycující veškerou přehnanou dramatičnost jeviště vedle maximalistické komplexnosti jazz-prog rocku, šlápne na plyn hned v prvním taktu a už nepoleví, protančí se vlivy Východu i Západu, instrumentací všech století a kytarovými tóny všech žánrů rocku. Postavy rozmlouvají prostřednictvím intuitivního kódu improvizovaných sól, prokládaných party klasicky zpívaných vokálů, které překlenují propast mezi prog rockem a hudebním divadlem. Propracované, velkolepé zvukové krajiny se bezchybně přenášejí z autorovy představivosti do nahrávky a umožňují nahlédnout jeho podvědomí, kde různé pohnutky, touhy a osobnosti/bytosti bojují o nadvládu v dramatu jeho nitra. Live at Club Goodman obsahuje ohromující vystoupení vybraná z dosavadní kariéry Koenjihyakkei, se zastoupením ze všech pěti studiových alb. V tomto tokijském klubu vystoupili na společném koncertě v závěru letošního asijského turné Už jsme doma, cituji z kapelního blogu: „na pódiu a vlastně v celém klubu rozpoutali neuvěřitelné peklo“. Mimořádný dokument toho, co je možné.