Marek Hlavica zase jednou překvapil. Tedy na albu, návštěvníci koncertů The Seladons o jeho přesmyku z angličtiny ke psaní textů v češtině vědí. A jistě, pamětníci mohou připomenout, že česky textoval a zpíval už v časech kapely Tucet. A tuším chvilku i v začínající Žáze, i když to si možná pletu. Samozřejmě se dalo čekat, že mu to i v mateřštině půjde skvěle. Nejen díky brilantní práci se slovem ve fejetonech a profesi novinářské, ale i zásluhou citu pro rytmus a frázování, bez ohledu na jazyk.
Témata textů volí Hlavica hlavně vztahová. Jenže o to jsou zábavnější nečekané pointy i střelba do vlastních řad v poetickém popisu různých druhů seladonů a jiné pánské pakáže. A když napíše smutně komický historický exkurz, jakým je titulní Výročí („ach synku synku, neptám se, oral-li jsi, zvorat si to zvládnem sami, dneska stejně jako kdysi“), je překvapivou pointou opět milostný debakl. Píseň Petrol Head Song neboli Motoristická zřejmě nebude vzhledem k pravděpodobnému dřívějšímu datu vzniku podobenstvím jedné marginální a potenciálně zhrzené politické straničky, maskující děláním kraválu průšvihy mnohem většího one man show, ale pointou by sedla.
Jako autor hudby brousí Hlavica v doprovodu brilantních muzikantů (Kuba Doležal, Jiří Chmela, Eva Holická a Pavel Razím coby host, neb naživo se Seladoni obejdou bez bicích) mezi tematizováním různých žánrových klišé, pojatých ovšem velmi šikovně a záživně. Včetně kabaretem načichlého tanga Žádná očekávání, kde hudba dokonale koresponduje s verši o různých druzích životních zklamání, vůbec ne prosluněného reggae Hromosvod a samozřejmě spousty blues. Nevím, jestli Pro rusovlásku evokuje Golden Brown od Stranglers naschvál nebo nechtěně, ale je to pěkný.
Srovnávat s předchozím počinem? Proč? Solitaire MH byl skvělý big band, ač z ekonomického hlediska těžko udržitelný. Úsporná sestava Seladonů svědčí Hlavicovým písničkám i hlasu jinak, ale stejně dobře.