Paměť znovu oživená

V roce 1994 zorganizovali manželé Jiří a Saša Vovsovi s Víťou Kirchnerovou převoz malířské a grafické pozůstalosti českého malíře Zdenka Kirchnera z Francie do Čech a založili občanské sdružení Paměť – Společnost pro šíření a záchranu kulturních hodnot. Pro vybudování archivu byly sdružení nabídnuty sklepní prostory v Truhlářské ulici. Vlhkost těchto prostor však byla pro archiv nevhodná. Sdružení se je tedy rozhodlo využít pro nekomerční kulturní aktivity v oblasti výtvarné, literární i hudební a založit Studio Paměť, které bylo po svépomocné rekonstrukci otevřeno v roce 1996 a začaly se zde pořádat měsíční výstavy a večerní pořady poezie, malých divadel a hudby. Po výpovědi ze soukromého objektu v Truhlářské nabídl městský úřad Prahy 1 sdružení prostory v Soukenické ulici. Týden po převzetí však přišla povodeň a budování začalo nanovo. V roce 2003 se činnost Studia Paměť obnovila, přinášela deset výstav ročně a dva až tři kulturní pořady týdně. V roce 2008 zemřela duše Studia Paměť Saša Vovsová, která byla pro jeho fungování tehdy nenahraditelná, a tak sdružení po dvou a půl letech činnost ukončilo. S potěšením však uvítalo a podpořilo zájem režiséra Andreje Kroba (který jako první inscenoval Havlovy texty a pořádaly se u něj na Hrádečku slavné zahradní slavnosti a zakázané koncerty) o jeho využití pro Divadlo Na tahu, které stále existuje a letos slaví 40. narozeniny Žebráckou operou v Počernicích. Andrej Krob se však rozhodl předat žezlo, lépe řečeno prostory v Soukenické letos paměť_1na jaře na zkušenou studentům oboru Arts Management Oskarovi Hulcovi a Milanovi Dederovi, kteří zde v rámci aktivit nově založeného Spolku pro oživení Paměti od dubna do června začali dvakrát týdně dělat program a bar. Hudební středy a divadelní pátky nebo soboty.
Milan, který se stará především o hudební koncepci shrnuje, co se tam za tu dobu událo: „Poslední středy v měsíci se pořádaly tzv. ‚vzpomínkové večery‘ na významné umělce. Vedle pocty Otisu Reddingovi to byly vzpomínky na stále žijící Arethu Franklin či nedávno zesnulého B. B. Kinga. Večery byly výjimečné zejména tím, že si vystupující umělci připravili speciální koncertní set, který dříve nehráli. V případě vzpomínky na Arethu Franklin se dokonce dali dohromady dva umělci, kteří spolu předtím nevystupovali (Adam & Jackie). Unikátní materiál vzniká také při běžných koncertech (například Jamie Marshall zahrál jen pro nás koncert s názvem Back to my roots, ve kterém vzpomínal na skladby, jež ho v mládí ovlivnily) a právě to je výjimečné na vystoupeních ve Studiu Paměť a rádi bychom si tento koncept udrželi. Líbí se mi atmosféra hudby šedesátých let a zejména černošského soulu. Ta hudba má náboj a emoce, které v současných žánrech nenajdu.“ Divadelní aktivity sumarizuje Oskar: „Je to domovská scéna divadla Ojebad a Nejhodnějších medvídků (ti zde v současnosti hrají představení Doubkowa hole má od jejich hlavního dramatika Reného Levínského), dále zde vystupovalo náchodské divadlo DRED, Teatrální duo Otázka (autorský projekt dvou středoškolských studentek), V.A.D. Kladno (Harila, původně hra Nejhodnějších medvídků od Levínského, jejíž součástí je punkový koncert) a mozaika Teď, nádech a leť (o uprchlících z válečných oblastí). U divadel dáváme prostor souborům bez stálého zázemí, poloprofesionálním a nově vznikajícím projektům mladé generace, ale také chceme docílit prolínání se se ‚starým‘ Divadlem Na tahu a právě paměť_2.Nejhodnějšími medvídky. Naše Divadlo Ojebad funguje od roku 2006 a soubor je od té doby stejný. Vznikl na gymnáziu a zákládajícími členy byli mimo jiné náš školník a také naše učitelka češtiny. Ti s námi v současné době vystupují již jen jako hudební doprovod (např. ve hře Praha – Hronov zpáteční). S Milanem jsme po gymplu zamířili na VŠE, Otto Linhart studuje Katedru teorie a kritiky na DAMU, Honza Tesař dělá doktorát historie v Mnichově, ale poctivě dojíždí na naše vystoupení, a ostatní částečně studují, částečně si přivydělávají na brigádách (Divadlo Na zábradlí, různé bary apod.). Zaměřujeme se na ruskou literaturu, protože máme rádi absurdní situace a v ruské literatuře je jich k nalezení velmi mnoho. A Otto ji má hodně rád… V současné době hrajeme tři představení – Cesta je cíl (road- -theatre): často jsme poslouchali různé méně či více uvěřitelné historky z cestování od našich vrstevníků. Rozhodli jsme se proto udělat takovou menší divadelní mystifikaci a vymysleli postavu Tomáše Hnědého. Ten odjel v létě stopem do Rumunska poznat sám sebe a své zážitky sděluje divákům při posezení u příležitosti promítání fotek z cest… Praha – Hronov zpáteční: adaptace hry Venedikta Vasiljeviče Jerofejeva Moskva-Petuški zpáteční převedená do českých reálií a inspirovaná noční příhodou jednoho z členů divadla (Otty), která si vysloužila doporučení na festival Jiráskův Hronov. Vánice aneb vánoční western. Chtěli jsme udělat nějakou vánoční hru. Tak jsme posbírali povídky ruských velikánů s vánoční atmosférou a nechali jsme jejich autory vyprávět tyto příběhy během nesnesitelné vánice v horské chatě. Ve společnosti Puškina, Bulgakova, Tolstého a Dostojevského se ocitl také spisovatel, alkoholik, kritik a chaotik Otto Linhart. Ten už má také napsaný scénář adaptace Stopařova průvodce galaxií od Douglase Adamse, ale zatím si ho přečetl jen jeden člen souboru, ostatní vědí, že to bude určitě dobrý, ale nechce se jim louskat těch padesát stran scénáře a pak to Ottovi krátit, což je nutné u všech jeho textů. Ale na podzim by se mělo začít zkoušet…“ Další aktivity prezentuje Milan: „Plánujeme pravidelně jednou za dva měsíce pořádat večery stand-up comedy s názvem Get Up, Stand Up s hudebním obměňujícím se doprovodem (během prvního večera to byl Lucien Zell) i moderátorem. Rádi bychom dali prostor méně známým obličejům a vedle komiků bychom chtěli zvát také vystupující, kteří zvládnou hovořit i o vážnějších společenských tématech (např. Otto Linhart). Literární večery by se měly konat hlavně v rámci Týdne Paměti, kdy vždy poslední týden v měsíci věnujeme jak koncert, tak literárně-divadelní večer některé z osobností, na něž by se nemělo zapomenout. Podařilo se nám například pro večer Jana Balabána iniciovat obnovení a předělání inscenace Balaba divadla DRED či sami se souborem vytváříme scénická čtení. Literární odpoledne pro děti by se měla konat poslední sobotu v měsíci jako scénická čtení z knih nakladatelství Meander režírované Ondřejem Elbelem. Prvním titulem by mělo být Čertovo kopyto, soubor třiceti undergroundových pohádek od dnes již legendárních autorů jako byli Egon Bondy, Ivan Martin Jirous aj. V neposlední řadě chystáme bluesové taneční večery s živou hudbou, které budeme pořádat každou druhou neděli v měsíci ve spolupráci s uskupením Bluesin’ Prague. Lektoři této taneční skupiny budou vést před každým koncertem lekci pro začátečníky. Ti si pak budou moct vyzkoušet to, co se naučili na živou hudbu. Taneční večery s živou hudbou a lekcí pro začátečníky chceme pravidelně pořádat každou neděli a vedle blues se bude tančit také kubánská salsa, tango a výhledově plánujeme rock’n’roll či variace na soulovou hudbu.“
Koncem července schválila MČ Prahy 1 Spolku pro oživení Paměti dlouhodobý pronájem. Nová sezóna začala dvěma představeními v rámci festivalu …příští vlna/next wave… a od října začíná regulérní chod.

Přidat komentář