Postila

21. června 2017 převzal Eugen Brikcius, zatím poslední nositel Ceny Jaroslava Seiferta, z rukou velvyslance dr. Alexandera Grubmayra Čestný kříž za vědu a umění první třídy. (Zpráva ČTK)
Post illa verba dodávám, že rituál předání řádu se konal ve velvyslanecké rezidenci v Praze na Hradčanech. Stejně jako rakouským prezidentem udělené vysoké státní vyznamenání byla podávaná vína „prvotřídní“. Slavnostní události se zúčastnil i můj dávný přítel, spisovatel a rabín Karol Sidon. Omluvně jsem mu vysvětloval, že ten předaný kříž už náboženský význam stejně nemá. Karol si vyznamenání bedlivě prohlédl a prohlásil: „To není nekošer.“
Můj celkem jednolitý život byl ve svém závěru poznamenán netušenou happyendovou trhlinou. Český stát neměl nikdy pochopení pro mé ocenění. Sice jsem dostal Seifertovu cenu, ale od Nadace Charty 77, tedy ze soukromých rukou. Jedině Rakouská republika se rozhoupala a udělila mi ten všemi vážený kříž.
Co s ním? Rozhodně jej nepověsím na krk psovi u boudy, jako to dělali vyznamenaní rakousko-uherští Češi, když se z 1. světové války vrátili sice rozsekáni na maděru, ale živí. Já ten řád pověsím sám sobě na krk, samozřejmě při odpovídajících příležitostech, které přímo volají po pávím sebepředvádění. Vždyť se teď nacházím v jedné a té samé náležitě ceněné množině spolu s mnohými výtečníky, jichž jsem si vždy náramně vážil. Ani ve snu mě třeba nenapadlo, že se ocitnu ve společnosti autora Tety Joleschové. Za vše mluví moje děkovací řeč:
Vaše Excelence, vážené dámy a pánové,
dovolte, abych vyslovil politování nad tím, že naše drahá přítelkyně, bývalá ředitelka Rakouského kulturního fóra Natascha Grilj se nemohla dostavit na dnešní událost.
Jak tvrdí Ludwig Wittgenstein: „O čem nejde mluvit, o tom se musí mlčet.“ Ježto nemohu sám o sobě mluvit v superlativech, nezbývá mi, než být vděčně zticha. S výjimkou následujícího prohlášení: Jedna píseň Franka Sinatry, jenž byl v roce 1984 poctěn stejným křížem jako já dnes, se jmenuje „I did it my way.“ V mém případě platí: Vše, co jsem vytvořil, je originál. To mohu prohlásit s čistým svědomím. Bůh budiž pochválen. A nejen Bůh, nýbrž také má žena Zuzana a náš syn Eugen, kteří byli vždy tvůrčím způsobem nápomocni, a především Rakouská republika. Děkuji.
Rakouská strana byla dojata. Kdo by nebyl.

21. června 2017 převzal Eugen Brikcius, zatím posledn . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář