Postila

12. března 2018 zahájím, zahajuji, zahájil jsem zase jednou výstavu Olafa Hanela, tentokrát v nuselské Galerii Maldoror.

Post illa verba dodávám, že zmíněná galerie se nachází hned vedle onoho slavného kubistického domu. Je to místo jako stvořené pro událost hanelovského ražení. Vznosná výstava si plně zaslouží následující řádky, vlastně jakousi prolegomenu ke každému dalšímu textu, jenž bude chtít vystoupit jako kunsthistorický příspěvek.

Olaf Hanel, člen Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu, studoval výtvarnou výchovu a poté ji také učil. Brzy však žáky opustil a začal se věnovat výtvarné výchově sebe samého. Pilně sportoval a vynalézal. Vezměme třeba disciplínu označenou jako volejbal. V rámci umělecky pojaté odbíjené, jak se tomu tehdy česky říkalo, vymyslel a premiérově předvedl servis smečí. Jeho podání ve výskoku nyní praktikují všichni, dokonce i jinak spíš decentní volejbalistky.

Přes veškerou rasanci se jedná o osobitě zjednané umělecké ovlivnění, nemluvě o tom, že vznese-li se podávající sdostatek vysoko, nemůže přeslechnout hudbu nebeských sfér, jimž se drze přiblížil. A v tom spočívá jádro pudla. Hanel umělecky ovlivňuje své okolí, a to nejen na poli sportovním. Masové napodobování průkopnického prvku přijímá jeho vynálezce jako samozřejmost. Jde přece o dimenzi extáze, v jeho díle naprosto obvyklou. Z jeho zatím poslední výstavy ona extatická inspirace zřetelně vyzařuje. Jednovětě můžeme dodat, že vystavené exponáty jsou vlastně servis, jímž umělec suverénně smečuje. Míčová hra se díky tvůrčímu Hanelovu přínosu stala uměleckou, instalovaná díla pak vystavují na odiv svůj závazně inspirující étos.

Sluší se podotknout, že povznášel se i německý fotbalista Uwe Seeler. Z linie tzv. malého vápna se vždy šroubovitě vznesl snad až do fotbalového nebe, a poté z dosažených výšin, jsa do nich dostatečně zavrtán, smečoval, a to hlavou. Snesl se dolů na trávník, teprve když jeho smeč skončila ve svatyni protivníka. Olaf Hanel se při servisu ze zadní čáry volejbalového kurtu vznesl ještě výše, nikoli šroubovitě, ale rovnou do nebe výtvarného. Jeho vpravdě pionýrské podání ve formě smeče bylo synonymem pro skórování, poněvadž protivník skoro nikdy takový míč nevybral.

Umění má svou gramatiku. Smeč používáme v mužském rodě, zdůrazňujeme-li rasanci, v rodě ženském, pakliže jde o elegantní provedení tvůrčího podání – rozuměj podání míče i umění. Hanel se už výtvarně vychoval.

12. března 2018 zahájím, zahajuji, zahájil . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář