Postila

Tuzemská veřejnost byla seznámena s novou verzí české hymny, kterou „uklohnil“ Miloš Bok na objednávku Českého olympijského výboru v čele s jeho otřesně působícím předsedou.
Post illa verba dodávám, že z mé rodné země už víceméně nic nezbylo. Přišla o název. Teď se jí říká Česko, jak posměšně označovali svou vlast rekreanti ROH na plážích u Černého moře („Tak kdypak se vracíte do Česka?“). Stačí si přečíst Škvoreckého Legendu Emöke. Můj přítel, bohemista Jaromír Slomek, se s tím fiaskem volky nevolky smířil. Pocit nevolnosti mu zůstává. Před rezignací hledal ještě výskyt slova Česko v minulu. Našel je jednou u Erbena a jednou u obrozeneckých anonymů. V obou případech bylo použito s despektem.

Dále otčina přišla o jazyk. Rakouský myslitel Karl Kraus tvrdil, že řeč je celosvětová kurva, z níž dělá pannu. U nás je tomu obráceně. Českou řeč systematicky przní média nechávající žvanit sportovní trenéry a jiné jazykové šampiony („je to o tom“, „jsem rád za to“ atd.). Obyvatelstvo pak mediálně fabrikované bláboly za tichého souhlasu neschopných ředitelů jazykového i literárního ústavu masově papouškuje. A do třetího nejhoršího chtějí přeborníci nejtěžšího kalibru naši hymnu nahradit hudební slátaninou, v jejímž bohapustém aranžmá původní Škroupova melodie zcela zaniká.

Naše píseň písní poprvé zazněla v Tylově Fidlovačce, pak se z ní stal dojemný cajdák, milovaný nejen hospodským lidem a od roku 1918 je českou národní hymnou, tou nejdůstojnější z možných. Všichni ji máme útěšně i hrdě spojenou s mnoha dějinnými i osobními událostmi. Pro domo sua musím přiznat, že kdykoli v mém doslechu hrají či zpívají Kde domov můj, nahrnou se mi slzy do očí. Je vícero krásných hymen (francouzská, anglická, americká, dokonce i ta nenáviděná sovětská), ale ta česká je vyložený skvost, a to text i melodie.

Přes veškerou světobornost jsem zůstal českým jazykovým vlastencem. Nyní si uvědomuji, že i tónovým, zejména jde-li o národní hymnu. Kdyby se neuctivcům z ČOV mělo podařit naši hymnu zkurvit, jak by neváhal napsat Karl Kraus, museli bychom provinilce zažalovat za vlastizradu. A proto, holenkové, vězte, že jen přes naše mrtvoly.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *