Postila

V jedněch polobulvárních novinách jsem se dočetl, že facebooková aplikace odposlouchává naše mobily. Post illa verba dodávám, že Pavel Smetáček, když ještě vedl Studijní skupinu tradičního jazzu, měl ve zvyku zdvořile se omluvit, kdykoli při telefonickém rozhovoru pronesl „protistátní“ výrok. „Promiňte, pane odposlouchávači,“ zněla ta omluvná formule. Osobně se domnívám, že odposlouchávání by mělo být opakem policejního postupu. Takový protiklad zpravidla končí vroucím objetím.

Vloni jsem měl vystoupení na Frankfurter Buchmesse, největším knižním veletrhu. Do programu zařazený výklad Charty 77 jsem funkčně doplňoval svými latinskými a německými verši (Memet apud / non sum caput / Chartae arte / sine Marte…). Když jsem skončil – jak jinak než básní  …aber als dein Liebhaber / bin ich nicht so makaber –, za potlesku publika mě pohledná režisérka pořadu, který celou dobu pozorně odposlouchávala, nadšeně objala.

Večer se česká delegace usadila v přilehlé italské restauraci. Pln obdivu k nefalšovanému talijánskému duchu, který zde vládl, jsem po závěrečném chodu zazpíval několik svých milostných strof: Fi amica stai ancora / beviamo amaro / alora come finora / io te sempre amero. Později se ukázalo, že mne skryt za rohem v lokále s půdorysem ve tvaru písmene „L“ odposlouchával šéf podniku, vzhledem i chováním naprostý duplikát Roberta de Niro. Po několika číších červeného vína se spolustolovníci plni všech možných dojmů poroučeli. Jen já zůstal a pilně odezíral i odposlouchával nepřetržitou exhibici Nirova dvojníka. Ten dobrý muž graciézně komandoval svůj personál, usazoval hosty a vysvětloval jim podstatu nabízených pokrmů a vín. To vše s gestikulací a grimasami jako v povedené italské veselohře.

Po čase mi došly síly i peníze. Nezbylo než se rozloučit. Při placení jsem šéfovi objasnil, že sice vypadá jako de Niro, ale originálem je on a k nerozeznání mu podobná hollywoodská hvězda je jeho věrnou kopií. Poklonu jsem složil hlavně jeho bedlivě odposlouchávanému projevu. Když jsem dokončil kompliment, oba jsme se spontánně objali jako pokrevní bratři. A proto odposlouchávejte, jakož i mě vyslyšeli ve Frankfurtu. A nikoli ve službách obskurních sil.

 

 

V jedněch polobulvárních novinách jsem se . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář