Postila

Londýnské pobyty mi šly k duhu. Duhové byly i barevně. První období (koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let) se v análech zove infračervené, druhé a zatím poslední období (začátkem let osmdesátých) sluje ultrafialové. Otřepaná období jako růžové a modré jsem elegantně přeskočil.

Post illa verba dodávám, že podobně jako luna rytmizuje ženu i moře, mé umělecké přílivy a odlivy téměř příčinně souvisejí s magickou optikou lomů a odrazů slunečních paprsků na dešťových kapkách. Bohužel tento fotometeor znají jen pamětníci a čtenáři romantické literatury, včetně té unyle brakové, jak by mohl potvrdit Pavel Janáček, jenž se v braku odborně rochní. Klenoucí se duha prakticky vymřela. Marně ji dnes za deště, do nějž svítí sluníčko, hledáme na opačné straně oblohy, kde za této konstelace měla vždy své přirozené aristotelské místo.

Leč zpět do Londýna. Foglarovsky vzato, jakousi Rozdělovací třídou byla pro mne Tottenham Court Road, imaginárně prodloužená jižním směrem. Na mapě vpravo byli lvi, přebýval tam například neblaze proslulý bývalý studentský vůdce a pozdější předseda OSN, zato vlevo bydlel hlavní britský konstruktivista Anthony Hill a pod ním se rozprostíralo Soho, překvapivě nejbezpečnější místo v Londýně, neřkuli na celém světě. Chodíval jsem si tam pro levné a docela přijatelné kontinentální víno. V Londýně se tehdy vyrábělo výhradně domácí víno pampeliškové. Když jsem vstoupil do krámu, hned věděli, co chci. „Vy chcete jako obvykle magnum, že?“ Takto bývala označována buclatá láhev, do níž se vešlo 1,5 litru vína. Dnes, v době uvolněné prohibice, už po mně v Soho neštěkne ani pes.

A už jsme zase u staré dobré duhy. Jak známo, mezi červenou a fialovou se nacházejí následující privilegované barvy: oranžová, žlutá, zelená, modrá a indigo. Kdysi kdesi jsem popsal, jak Lord Byron ukradl řeckým bohům tzv. řeckou modř, kterou se natírají dveře a okenice bílých stavení. Je to kobalt začínající přecházet v azur. Já jsem ovšem bohům, přinejmenším těm džínovým, ukradl westernové i easternové indigo. A to celé magnum. Mje nové období se odehraje v jeho odstínu. Indigo jsem si dokonce nechal patentovat: „Kdo mi zcizí indigo, je nestoudný epigon.“

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *