Ještě před deseti lety jste na zahraničních akcích zaměřených na world music potkali leda tak pár informovaných českých nadšenců. Z mnohých se však postupně vyklubali aktivní promotéři vytvářející pestré koncertní a festivalové podhoubí činící z Čech důležitou zastávku mnoha významných muzikantů, frekvencí srovnatelnou s okolními státy. První pražské koncerty sice kdysi málem připomínaly schůzky tajemného bratrstva. Nadšená šeptanda s možností přesvědčit se na vlastní oči, že vás dejme tomu afričtí bubeníci neuhranou ani nudou neuspí však vykonaly své: lidé si na koncerty ve stále větších houfech přicházejí zatančit, nechat se omámit cizokrajností a odpočinout si od všudypřítomného vyčpělého popu a rockové bezradnosti. A překvapivě zjišťují, že to ,etno‘, jak ho stále některá média prezentují, je vlastně občas také popík nebo pořádně nadupaný bigbít – snad jen s tím rozdílem, že ho hrají Afričané, amazonští Indiáni nebo Číňané a vedle elektrických kytar používají také dřevěné loutny, harfy podivných tvarů a bubny, o kterých se v encyklopediích nedočtete. „World music už není módou, dostala definitivu,“ říká anglický publicista Simon Broughton a na otázky, kdy se jí dostane stejných podmínek jako globální popmusic rozumně odpovídá: „Nepotřebujeme slyšet každý den Salifa Keitu v televizi.“ Zkrátka tradiční hudba ze všech koutů světa, kterou už dvacet let nacházíme v regálech pod označením world music, má všechny znaky menšinového odvětví. „Nechal bych to tak,“ končí debatu Broughton. A čeští promotéři s tím počítají: boj s médii o pomoc při prezentaci koncertů už dávno vzdali, střízlivě také odhadli zájem veřejnosti a kupříkladu Borek Holeček z agentury Rachot nebo Petr Pylypov z P&J Music dnes už vědí, že bez erupcí na slunci nebo dvoustránkového článku v Reflexu, které posluchače na koncert do pražské Akropole přivedou hned napoprvé, musí plánovat s opáčkem. Pak už je narváno. Příklad za všechny? Tinariwen. Totéž lze předpokládat i do budoucna: červencové koncerty portugalské zpěvačky stylu fado Marizy (6. v Ostravě a 7. v Praze) by po zkušenosti z předloňského vynikajícího vystoupení na Colours of Ostrava měly být vyprodané natotata. V tomhle ovšem není world music žádnou vyjímkou, podobné zkušenosti máme z návštěv dosud neobjevených rockerů, natož avantgardistů a jazzmanů.
Pozitivní je, že stoupá zájem o festivaly. Již zmíněný Colours of Ostrava se dnes řadí k významným evropským multikulturním akcím, kde se na pódiích střídají hudebníci mnoha žánrů. Je pak z čeho vybírat a okamžiky, kdy zarputilým pochybovačům ohledně kvality world music náhodně vklouzne do náruče kapela z Afriky, mají cenu zlata. Takhle například koncipuje ostravské Colours jeho ředitelka Zlatka Holušová. Šéf Folkových prázdnin Michal Schmidt se pestrosti také nebrání a festival v Náměšti nad Oslavou se už dávno řadí k událostem sezóny. O místo na slunci se ale perou i další: tradici každoročního setkání pod poličskými hradbami s Colour Meeting buduje Dušan Svíba, Martina Součková v Hradci Králové sice musí bojovat s mnoha problémy, ale letos do toho jde s Festivalem na druhém břehu znovu. A Respect na Štvanici? Kdyby jen lidé tušili, jaké světové rarity jim tu rok co rok Borek Holeček přiváží, sami by ho navrhli na nějakou medaili. Uvidí se také, jak po přece jenom v Čechách obecně známějšímu Manu Chao přivítají na letošním Rock For People guinejského elektrogriota, jednu z nejdůležitějších osobností africké hudby Mory Kanteho. Jeho koncertní show přitom patří k tomu nejlepšímu, co můžete dnes v Africe zažít. Organizátoři zaslouží rozhodně pochvalu za odvahu a snahu rozšířit lidem obzory.
Termíny konání domácích a evropských festivalů world music v roce 2007 jsou následující, včetně dosud potvrzených účinkujících, kteří však odteď budou den co den přibývat, proto přikládám rovněž webové stránky.
16.–20. 5. Musique Métisses, Angouleme, Francie (www.musiques-metisses.com)
Johnny Clegg (Jižní Afrika), Tartit (Mali), The Congos (Jamajka), Juan Carlos Caceres (Argentina), Omara Portuondo (Kuba), Gotan Project (Francie/Argentina), Lo’Jo (Francie), Rachid Taha (Alžír), Gnawa Diffusion (Maroko/Německo), Motion Trio (Polsko), aj.
25.–28. 5. Africa Festival, Würzburg, Německo (www.africafestival.org)
Alma Luma & So Do Samba (Brazílie), Omar Pene & Super Diamond De Dakar (Senegal), Chiwoniso (Zimbabwe), Freshly Ground (Jižní Afrika), Lura (Kapverdské ostrovy), Carlinhos Brown (Brazílie) aj.
24.–28. 5. Afro Pfingsten, Winterthur, Švýcarsko (www.afro-pfingsten.ch)
Soum Bill (Pobřeží slonoviny), Johnny Clegg (Jižní Afrika), Ghetto Blaster (Nigérie), The Congos (Jamajka), Beenie Man (Jamajka), Eliades Ochoa (Kuba), Africando, Simphiwe Dana (Jižní Afrika), Chiwoniso (Zimbabwe), Manu Dibango (Kamerun) aj.
2. 6. Na jednom břehu, Hradec Králové (www.najednombrehu.cz)
Lo’Jo (Francie), Besh O’Drom (Maďarsko), Marta Topferova (CZ/USA) aj.
8.–9. 6. Respect, Štvanice, Praha (www.respectmusic.cz)
Afel Bocoum (Mali), Tartit (Mali), Etran Finatawa (Mali), Marta Topferova (CZ/USA)
18.–23. 6. Colour Meeting, Polička (www.colourmeeting.unet.cz)
Longital (Slovensko)
24.–30. 6. Druga Godba, Lublaň, Slovinsko (www.drugagodba.si)
6.–8. 7. TFF Rudolstadt (www.rudolstadt.de/tff)
12.–15. 7. Colours of Ostrava (www.colours.cz)
Goran Bregovič & Wedding and Funeral Band, Salsa Celtica, Yunghen Lharno (Tibet), Bajafondo Tanglo Club (Argentina)
20.–21. 7. Pohoda, Trenčín, Slovensko (www.pohodafestival.sk)
Mari Boine (Norsko), Lou Rhodes (Anglie), Orange Blossom (Francie), Konono No. l (Kongo), Kimmo Pohjonen (Finsko) aj.
21.–28. 7. Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou (www.folkoveprazdniny.cz)
Mari Boine (Norsko), Suden Aika (Finsko), Zikfa (Francie) aj.
27.–29. 7. WOMAD, Charlton Park, Weltshire, Anglie (www.womad.org)
Baaba Maal (Senegal), Billy Cobham (USA), Mariza (Portugalsko), The Dhol Foundation (Anglie), Peter Gabriel (Anglie), Sam Tshabalala (Jižní Afrika) aj.
3.–5. 8. Folkfestival Dranouter, Belgie (www.folkdranouter.be)
8.–15. 8. Sziget, Budapešť, Maďarsko (www.sziget.hu)