Vše začalo v roce 1979, kdy tehdy šestnáctiletí spolužáci Steve Dinsdale a Duncan Goddard založili spolu s Markem Spybeyem kapelu DAS, ke které se záhy přidal i Gary Houghton. Jejich dominantním nástrojem byl syntezátor Roland. V této sestavě natočili v letech 1980–1987 dvanáct podomácku vyrobených alb a rozpadli se ve chvíli, kdy Dinsdale přesídlil do Londýna.
Reinkarnace se odehrála na přelomu let 1993 a 1994, tehdy už pod názvem Radio Massacre International, který je ovšem při jednom ze sessionů napadl již o deset let dříve, když si představovali, jak vysílají do éteru svou primitivně nahrávanou hudbu jakoby z jiné planety. Tehdy zůstali coby trio. Dinsdale obsluhoval klávesy, elektroniku a bicí, Goddard klávesy, elektroniku a basu a Houghton kytaru a klávesy. Jejich tvorba byla vždycky ovlivněna Pink Floyd (ovšem sami se ohrazují, že těmi byl ovlivněn každý, kdo se rozhodl hrát space rock, včetně Hawkwind) a vystopujeme tu i značné impulsy Tangerine Dream, což sice připouštějí, ale zároveň podotýkají, že oni sami pracují především s improvizací. Následovalo akumulování nahrávek, jež nakonec sestříhali na 2CD Frozen North, které vydal britský elektronický label Centaur. Již zde najdeme jejich typické syntetické chorály a burácivé i zvonivé klávesy. Jejich povětšinou rozsáhlé skladby mají komplikovanou strukturu a mnohdy obsahují prapodivné apendixy, v nichž se hromadí jakýsi sonický odpad. V roce 1995 vystoupili poprvé také živě na festivalu Emma v Sheffieldu a jejich hudba se vysílala i na BBC World Service, čímž získali mezinárodní publikum. Následující opus Republic se nese v podobném duchu a střídá kolážovité pasáže s monotónními rytmickými útvary. Jemnější ladění má nahrávka Organ Harvest, která vznikla na holandském festivalu Klemdag. Tady hraje ve skladbě Edison výraznou roli piano, které ,prosvěcují‘ elektronickými paprsky. A závěr patří typické pinkfloydovce A Minute Of Silence, kde dominují kytarová sóla.
V roce 1997 se RMI rozhodli založit také vlastní značku Northern Echo, kde prezentují různé out-takes povětšinou ve formě CDR, které z nejrůznějších důvodů nehodlají vydávat u větších firem. Vzhledem k tomu, že se soubor prakticky neopakuje a produkuje stále novou tvorbu, je to vlastně logické. První vlaštovkou na Northern Echo se stalo dílo Burned & Frozen s jakýmsi echovaným poselstvím.
Dalším oficiálním 2CD se stalo Borrowed Atoms. Úvodní kompozice Plastered In Paris začíná nukleární smrští a postupně se propadá do pomyslného vnitřního vesmíru, kde si můžeme zcela plasticky představit vzájemnou výměnu elektronů. Postupně se vše dostává do ještě mikroskopičtějších meditativních poloh, kterými prostupují zmiňované ,sbory‘ a kvílení kytary. V dalších skladbách se RMI uchylují ke zvláštnímu elektronickému artrocku, kde nalezneme momenty, jež evokují jakési embryonální fáze hudby, kterou by ve finále ovšem úplně jinak mohli rozvíjet třeba takoví Yes. Nahrávky, které se sem nevešly (RMI se celkem šťastně rozhodli zavrhnout myšlenku pojmout Borrowed Atoms jako triptych), mají pak možnost slyšet zarytí fanoušci na CDR Bothered Atmos, ale jsou to přece jen spíše výškrabky.
Teprve v roce 2001 vyšly nejranější nahrávky RMI pod názvem Startide, které Dinsdale popisuje jako snahu o zachycení celého vesmíru, nejen nějakého prázdného prostoru, ale o smyslu uviverza se všemi jeho hloubkami. A skutečně můžete mít při poslechu pocit, že putujete nekonečným prostorem a objevujete stále nová a nová zákoutí. Další – tentokráte opět zejména díky využití piana mnohem lyričtější – vesmírná odysea Planets In The Wires pak spatřila světlo světa téhož roku. Ve skladbě Echoes zde nechybí další pinkfl oydovská pasáž, kde jenom čekáte, kdy už začnou zpívat. Ale ono nic.
Překlenovacím článkem mezi Borrowed Atoms a Planets In The Wires se stala suita Maelstrom zachycující v temné poloze putování vířivých proudů. V první polovině prakticky chybějí tangerinovské tepající rytmy a dostáváme se do zvukových vírů se zásadním podílem klasičtěji znějících kláves.
Průlomovým se pro RMI stal rok 2002, kdy se vydali na své první americké turné. To je zachyceno na 2CD Solid States. První disk s podtitulem West obsahuje záznam z koncertu na festivalu Progwest v kalifornském Claremontu. Tady máme možnost slyšet kapelu v plné síle se živými bicími, které skvěle šlapou zejména v kousku Black Cloud Over Claremont. Závěr pak patří nahrávce ´ave it!/erm pořízené ve studiu rádia Alienair. Jeho dveře se sice údajně otevřely několik minut před vstupem do živého vysílání, ale soubor tu opravdu osvítil Duch svatý a vše šlape jako na drátkách. Druhý disk East zachycuje vystoupení v kostele Sv. Marie v univerzitním městečku ve Philadephii a má skutečně duchovní rozměr, který by si člověk ovšem mohl vychutnat spíše na místě samém. I tady je rozhlasový ,přívěsek‘ ze studia Star’s End. Z původního dvouapůlhodinového programu vznikl třiatřicetiminutový extrakt, který má však víceméně dokumentární hodnotu. Nicméně právě na vystoupení ve Philadephii je objevil šéf labelu Cuneiform Records Steve Feigenbaum a okamžitě jim nabídl spolupráci. Díky tomu se roku 2005 objevilo 2CD Emissaries, které je zcela esenciálním dílem kapely. Právě tady totiž máme možnost slyšet RMI v jejich dvou polohách – na disku číslo jedna s názvem The Emissaries Suite v jejich domácím studiu a na dvojce pojmenované Ancillary Blooms na de facto živé performanci v rádiu Star’s End. Kritiky celkem výstižně hovoří o tom, že tyto nahrávky jsou mnohem koncepčnější než veškeré jejich předchozí opusy a zachycují soubor v nejlepší formě. Je však třeba připomenout také jejich CDR z roku 2004 People Would Like Space Rock If They Would Only Give It A Try, které obsahuje puristický space rock (dokonce částečně opět s výraznými živými bicími) a mohlo by se klidně stát lektorskou pomůckou pro vykladače tohoto žánru.
Zvláštní kapitolu představuje počin Septentrional, který vznikal netradičním způsobem. RMI nahráli základní materiál, který předali šéfovi firmy DIN Ianovi Boddymu, a ten jej sestříhal, zmixoval a doplnil vlastními vstupy na syntetické perkuse. Výsledek však není až tak překvapivý a celkem nijak zvlášť nevybočuje z ostatní produkce kapely.
Zatím nejnovějším oficiálním albem spacerockových mágů je Rain Falls In Grey, které je sice poctou památce Syda Barretta, ale rozhodně to není jen tak nějaký běžný ,tribute‘. RMI zde překročili svůj stín a vytvořili psychedelickoelektronickou suitu prvotřídní kvality. Na tom se pochopitelně podepsalo i hostování Martina Archera (altsaxofon, barytonsaxofon, basklarinet a basová flétna) a Cyndee Lee Rule (elektrické housle). Kapela zde sice navazuje na odkaz svého pinkfloydovského guru, ale zároveň se odpoutává od svých občasných klišé a míří do lůna jednadvacátého století. A zatím úplně posledním CDR souboru je právě ,malý bratříček‘ barrettovské inspirace s názvem Rain Falls In A Different Way.
Diskografie:
Oficiální CDs:
Frozen North (1995 Centaur)
Republic (1996 Centaur)
Knutsford In May (1997 Centaur)
Organ Harvest (1997 Centaur)
Borrowed Atoms (1998 Centaur)
Upstairs Downstairs (2000 Centaur)
Zabriskie Point (2000 Centaur)
The God Of Electricity (2000 Centaur)
Planets In The Wires (2001 Northern Echo)
Solid States (2002, 2003 Northern Echo)
Walking On The Sea (2004 Northern Echo)
Emissaries (2005 Cuneiform Records)
Septentrional (2006 DIN)
Rain Falls In Grey (2007 Cuneiform Records)
Oficiální CDRs (vše Northern Echo): Burned & Frozen (1997)
Diabolica (1997)
Gulf (1998)
A Bridge Too Far (1998)
Bothered Atmos (1998, 1999)
Been There, Done That (2000)
Startide (1993–1996, 2001)
Maelstrom (1999, 2002)
Greenhousing (2003)
People Would Really Like Space Rock If They Would Only Give It A Try (2004)
E-Live 2003 (2004)
Hog Wild (2005)
Lost In Space (2006)
Blacker (2007)
Antisocial (2008)
Fast Forward (2008)
Philadelphia Air-Shot (2008)
Rain Falls In A Different Way (2008)