Přiznávám, že výtvarné umění trochu šidím, na výstavy se dostanu méně, než bych chtěl. Na druhou stranu, když se mi něco líbí, tak na to koukám rád. Výhodné na mé střídmé aktivitě je snad to, že čím méně výstav navštívím, tím více si je pamatuji. Takže ve mně třeba stále ještě rezonuje výstava Gregora Hildebrandta, kterou jsem navštívil v Kunsthalle před dvěma lety. Líbila se mi možná i proto, že je dost možné, že přesně takové umění bych vytvářel, kdyby mi nechybělo pár drobností, jako je talent, píle, trpělivost a schopnosti.
Kromě roku narození mě totiž s tímto německým autorem evidentně pojí i nadšení pro hudbu a vřelý vztah k hudebním nosičům. Hildebrandt, zjednodušeně řečeno, používá místo štětce magnetofonové pásky. A nejen ty. Pracuje s krabičkami od kazet, VHS, vinyly. Například z těch titěrných filcových čtverečků, které jsou v každé kazetě pod páskem v místě přehrávací hlavy, vytvořil úchvatnou a poměrně rozměrnou koláž. Fascinující!
Se všemi těmito materiály pracuje mnoha způsoby: Dělá z nich koláže, instalace, plátna, objekty. Po nějaké době jsem si třeba v jedné místnosti všiml, že podlaha, po které chodím, jsou stovky „škeblí“ od kazet zalité v jakési pryskyřici. Takže jsem tam málem lezl po čtyřech, protože mě bavilo „študovat“ rukou popsané samolepky na kazetách a zjišťovat, že autor nebo jeho kamarádi, kteří mu své staré nosiče poskytli, má často podobný vkus jako já. To je jeden rozměr výstavy, se kterým jsem souzněl: Hudební nosiče jsou nejen esteticky krásné, ale také velice osobní předměty.
Další, čemu jsem velmi rozuměl a co mě svým způsobem i uklidňovalo, byla až obsedantně kompulzivní pečlivost, s jakou byly kompozice poskládány. Například velké koláže tvořené hřbety přesně seřazených kazet. Mám takový pocit, že autor, byť pracující s analogovými médii, by měl pochopení i pro mé zařazování cédéček a přetváření digipakových obalů do klasických krabiček: Protože chci, „aby to zařezávalo“. Což paradoxně, ale stylově asi udělám i s některými alby z jeho labelu Grzegorzki Records, která si chci pořídit.
Ještě jednu věc mi tato výstava dala: Již se nedívám na svou sbírku CD a LP jen jako na krásnou sbírku hudebních nosičů. Uvědomil jsem si, že se jedná o výtvarnou instalaci! Amatérskou, soukromou, ale pečlivě kurátorovanou.