Uchamžiky

Zase na mě zaútočily ss, tedy sociální sítě. Abych se zapojil do nějaké řetězové ankety o mých padesát nejoblíbenějších písniček. Napřed jsem se o to, alespoň v duchu, pokusil, ale pak jsem to vzdal. Udělat to napůl by mě nebavilo a udělat to pořádně jsem neměl čas. Tak jsem se nezúčastnil a ono se také nic nestalo. Mám-li být přesnější, nikdo si toho ani nevšiml.
Nicméně když jsem nad tím tak uvažoval, narazil jsem na jeden základní rozpor už v samotném přístupu k výběru. Ten zní: mám být spíš osobní nebo se naopak snažit o větší srozumitelnost? Jinými slovy, měl bych tam dávat spíš hity nebo své osobní favority? Protože písničky v takovém výběru jsou svým způsobem symboly. Zástupci na ploše. A tuhle funkci samozřejmě lépe plní hity. Naopak, když vyberu svou „utajenou oblíbenkyni“, je ten výběr víc „můj“.
Příklad za všechny: Talking Heads. Věděl jsem, že bych určitě chtěl zařadit něco z Remain In Light, protože je to jedno z mých superalb. Kterého zástupce zvolit? Once In A Lifetime je jasná hitovka, která album připomene nejvíce lidem. Jako DJ bych po ní také sáhl. Ale kdybych měl jít více po pocitu, zařadím spíš Seen And Not Seen. Což je na první poslech skoro až nevýrazná písnička, která se nestará o střídání slok a refrénů a která kolem vás svou nenápadnou gradací spíš jenom tak prošumí. Ale není prošumět jako prošumět! Také bych chtěl umět takhle šumět! Leč nezbývá mi, než čumět. V mé soukromé hitparádě ji o pár příček ještě popostrčil skvělý Byrneův text.
Svým spíše recitativem než zpěvem v něm odosobněně ve třetí osobě rozebírá myšlenky člověka, který přemýšlí o svém vzhledu. Má pocit, že když by se dokázal hodně soustředit, dokázal by ho silou vůle změnit. Získat objemnější rty, vyšší čelo… Musí se ale ke svému vzhledovému ideálu upnout velice silně, protože transformace bude probíhat pomaličku, v průběhu nějakých deseti let. Má pocit, že touto schopností je obdařen každý. A přemýšlí, jestli jiní lidé si svůj ideál v průběhu proměny třeba nerozmyslí, jestli nebyl postaven jen na nějakém rozmaru. Závěrem doufá, že se mu podobná šlamastyka vyhne.
Už jen kvůli tomu textu by to byla jedna z mých nejoblíbenějších písniček! Dobrá, tak to máme jednu. Teď ještě 49 a je to. Že bych to nakonec přeci jen sestavil, když už jsem s tím tak daleko?

Zase na mě zaútočily ss, tedy sociáln . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář