Uchamžiky

V roce 1991 jsem se ocitnul na jakémsi letním táboře. Když jsme tam přijeli, vedoucí usoudili, že mě v mých sedmnácti nemohou považovat za „běžné dítě“ a prohlásili mě jakýmsi instruktorem. Což spustilo řadu legračních příhod, ale to je vedlejší. Jak nad tím tak přemýšlím, ani si nevybavuji, že by na tom táboře byly vyloženě malé děti. Spíš samí teenageři. Bylo tedy trochu komické, když jsem měl těmto o pár let mladším (mnohdy ale větším) „dětem“ dělat „instruktora“.
Přinášelo to ale, kromě jiných, jedno úskalí: Byli to skoro samí „diskofilové“. Na každém pokoji vyhrával kazeťák a z něj C+C Music Factory, New Kids On The Block, v nejlepším případě MC Hammer. Mp3, youtube, iPod v nedohlednu, člověk byl odkázán pouze na pevné nosiče – kazety. A já s sebou z nějakého důvodu měl jen jednu devadesátku. A na ní, v poněkud zvláštní kombinaci, X od INXS a New Boots And Panties! Iana Duryho. Té kazety jsem se držel jak klíště! Byla na celé dva týdny mým jediným ostrůvkem oblíbené hudby v moři balastu.
O to víc jsem samozřejmě k nahrávce přilnul, zvláště pak k Duryho B-straně. I INXS mám sice rád dodnes, ale Dury byl asi lepší protiklad (tedy i protilék) toho co se linulo ze všech pokojů. Suicide Blonde či Disappear ještě pár těch „děcek“ znalo a na častých diskotékách ve společenské místnosti občas zazněly. Duryho tam nemělo smysl ani nosit. O to víc jsem si ho užíval já sám. Nebyla to sice nejlepší kopie, nahrávka se občas ztrácela či přerušovala, na druhou stranu mi tuto druhou stranu nahrál Tobiáš Jirous, kterému ji zase nahrál Mejla Hlavsa. Takže jsem byl pyšný i na „pedigree“ té nahrávky! S každou další kopií sice přibývalo šumu, ale i kouzla.
Ještě jednu zábavu jsem si na táboře s deskou užil. Byli tam s námi tři lektoři, jen o málo starší než já. Angličanka, Američanka a Američan. Rodilí mluvčí na konverzaci. Jednou večer jsem k té naší konverzaci pustil New Boots. Když přišla na řadu Plaistow Patricia, obě rodilé mluvčí se začaly červenat. A lektor potutelně usmívat. Ptal jsem se, jestli je to sprosté a ony řekly, že hodně. Když jsem po letech, již lépe jazykově vybavený, poslouchal desku znovu, skoro jsem se také červenal…
Tohle album mám zapsané jako málokteré jiné. Ian Dury mě svou kombinací pub-rocku, nové vlny, kabaretu a punku hudebně zachránil letní pobyt. Jinak bych byl brakem pobit!

V roce 1991 jsem se ocitnul na jakémsi letn . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář