Uchamžiky

Naučil jsem se úplně nové slovo. Mondegreen. Slovo je to sice nové, ale to, co vyjadřuje, znám velice dobře už spoustu let. Jako každý. Mondegreen je totiž označení pro špatně odposlechnuté slovo nebo frázi, která vám sice dává smysl, ale je zcela pomýlená. A nejčastější výskyt těch nejzábavnějších mondegreenů (jestli se to dá takto skloňovat; dá se vůbec to slovo používat v češtině?) je samozřejmě v písničkách. Podle nejslavnějšího z nich – „excuse me, while I kiss this guy“ (Hendrixem míněné „kiss the sky“ v Purple Haze) – je dokonce pojmenovaný celý web. Tam si můžete různé mondegreeny vyhledat. Podle umělce, písničky, vtipnosti nebo třeba i tematicky. A každý si jistě vzpomene na své soukromé. Mně se třeba líbilo, když mi Bublajs někdy zkraje devadesátek říkal: „To je zajímavé, že ten Dave Stewart zpívá zrovna o nás, co?“ Nicméně sólový singl zakladatele Eurythmics se jmenoval Jack Talking, nikoli Czech Talking. Podobně jsme všichni zřetelně slyšeli, že jedním ze slov, které Keith Flint z Prodigy vychrlil ve Firestarter bylo „czechoslovak“!
Za takové přeslechy se ale nemusíme stydět. Právě web kissthisguy.com ukazuje, že anglicky zpívané písničky leckdy špatně odposlechnou i rodilí mluvčí. Není tedy divu, že v tom tuplem lítáme my nerodilí, respektive rodilí jinde. Zajímavou kategorií jsou potom anglicko-české přeslechy, kdy v cizí písničce chtě nechtě slyšíte kousek české fráze. Tak mi v dětství například Beatles ve Fool On The Hill zpívali „a má malej plášť“. Clash zase šli „tou černou lučkou“ (malá černá louka – ve skutečnosti „don’t know which clothes…“). Ian Dury zase nezpíval „fucking Ada, fucking Ada,“ ale jednoznačně skandoval „naše máma, naše máma“…
Vůbec dětské přeslechy v kombinaci s dětskou představivostí bývají nejzábavnější a leckdy písničce přináší novou kvalitu. Naše Františka na loňské desce Midi Lidi rozuměla „ať z naší duše je příjemný motýlek“, což je minimálně stejně poetické jako původní „hotýlek“. (A vedlo mě to k úvaze, že kdybych si někdy v budoucnu chtěl otevřít motel, pojmenoval bych ho Motýlek.) A můj nejoblíbenější mondegreen vůbec? Jedna kamarádka, když byla malá, vždycky v písničce o zajíčkovi ve své jamce slyšela „zajíček Sven Jansen“. Seděl tam sám, protože to byl Švéd, takže se s ním nikdo nebavil…

Přidat komentář