Uchamžiky

Konec dobrý, všechno dobré. Natolik obecné rčení, že ve výsledku vlastně nic neznamená. Ale vztáhneme-li ho například na alba, něco na tom samozřejmě je. Když doposloucháváme desku a máme z ní mrazení, radost, cítíme energii nebo jakýkoli jiný silný prožitek, rozhodně na ni nezapomeneme.

Přesto mám ale pocit, že u alb by mělo spíše platit pořekadlo „začátek dobrý, všechno dobré“. Protože, málo platné, desku hodnotíme podle toho, jak začne. (Například, jestli se to rýmuje.) Začal jsem se tím zaobírat a v duchu, později ve stoje, procházet svou albovou sbírku. Soustředil jsem se přitom hlavně na první zpívané verše. Když se kapele povede zaujmout vaše uši i mysl zároveň a donutit vás zbystřit s prvními dvěma řádky textu, má vás v hrsti. Nebo alespoň na střeše. Prostě má vaši pozornost. Pak už je na ní, jestli ji dokáže udržet. Bez prvotního zaujetí by ale nebylo co udržovat, že? Zaujmout lze pochopitelně různými způsoby.

Například Liz Phair se s tím nepárala a své druhé album zahájila verši „I met him at a party / He said he liked to do it backwards / I said that’s just fine with me / That way we can fuck and watch TV“. Alternativní devadesátky v plné síle. Provokace funguje vždycky. I když nemusí být tak okatá. Otvírák první desky (potažmo tedy celé kariéry) Patti Smith zajede nejspíš pod kůži hlouběji: „Jesus died for somebody’s sins, but not mine.“ Tak výrazný „první vryp“ měl málokdo. Ale lze na to jít úplně opačně! Pattini souputníci Ramones nad tím nijak zbytečně nešpekulovali – „Hey ho, let’s go!“ Intelektuálně je to možná krapítek chudší, ale na druhou stranu o dost rock’n’rollovější. A co je lepší?

Poslední dobou se zase nemohu zbavit dvouverší „I do my make-up in somebody else’s car / We order different drinks at the same bars“, kterým začíná svou letošní desku Novozélanďanka Lorde. Slyšel jsem to možná častěji, než bych si přál, protože si ji oblíbila naše Františka, ale ani to tajemství textu nijak neubralo na síle. Další můj favorit? Devo na své páté desce: „Hello. This is – Devo!“ Takhle na papíře to možná nevypadá nic moc, ale podpořeno skvělým synťákovým riffem a pěveckým projevem je to skvělé! Navíc, hned na začátek slušně pozdravit a představit se, to je přeci slušnost.

A vůbec nejlepší textový začátek alba, jaký mě momentálně napadá? Elvis Costello na Armed Forces: „I just don’t know where to begin.“ Ale samozřejmě věděl.

 

 

 

Konec dobrý, všechno dobré. Natolik obecné rčení, že . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář