UCHAMŽIKY

Před rokem jsem na tomto místě, touhle dobou a přibližně v tuto hodinu psal o tom, že nemá smysl ptát se mě na nejoblíbenější desky právě uplynulého roku, protože rok pro mě zdaleka nekončí Silvestrem. Vloni jsem si tedy namátkou zvolil tři alba, která mě bavila a stihl jsem je. A protože mám rád tradice a navazování na ně, připravil jsem si jednu čerstvě loňskou trojici i letos.

Hned zkraje můj asi největší osobní objev: Mitski. Její páté dlouhohrající album Be The Cowboy jsem si koupil víceméně náhodou, protože mi ho vygeneroval nějaký algoritmus mých 1internetových objednávek. Nic moc romantického, uznávám. Tedy, přečetl jsem si ještě nějaké recenze, abych nekupoval úplného zajíce v pytli. V podobných případech jsem málokdy zklamán, ale ne vždy vyloženě nadšen. Tentokrát ano! Už stopáž CD byla slibná: 34 minut. Mám slabost pro krátká (ale hutná) alba. Japono-Američanka mě nadchla už prvním poslechem. Přes svůj křehký vzhled se s tím nijak nepáře a obdivuhodným způsobem vmžiku „překlikává“ mezi melancholickou, drsnou, křehkou nebo drásavou atmosférou. Krátké a skvěle vystavěné písničky mohou tu a tam připomenout nejlepší okamžiky Pixies, ale to srovnání je trefné stejně jako zavádějící. Budu sledovat.

Podobně sympatické bylo hned zkraje mé setkání s debutovým albem brooklynské kapely Bodega nazvané Endless Scroll. Čistý garážový rock’n’roll newyorského ražení. Kdovíkolikátý už návrat od vyumělkovanosti zpět k dřevnímu zvuku (namátkou mě při jejich poslechu z různých důvodů napadali LCD Soundsystem, Strokes, Television, nakonec i Ramones). Jestli se stanou zásadním milníkem či pouze (novinářským) milníkem si teď netroufám odhadnout, ale to vyřeší budoucnost, takže mám o starost míň.

Do třetice novinka klasika. Elvis Costello mě nedokáže zklamat, i když vzhledem k šíři jeho záběru mi jsou některé jeho polohy bližší a jiné méně. Look Now udělal asi přesně pro mě. Kloní se na ní ke košatému popu, reprezentovaným například deskou Imperial Bedroom. Spíš než syrová, je deska propracovaná jak skladatelsky, tak zvukové, což ovšem zdaleka neznamená unylá, nezáživná či přeprodukovaná! Spíše svěží, pestrá, chytlavá a chytrá. Kvalita textů bohužel naráží na mé jazykové limity, ale o to více mě láká se jimi zaobírat.

Tři není mnoho, ale je to dobrý začátek. S rokem 2018 jsem rozhodně ještě neskončil. A jsem zvědavý, ze kterých desek budu vybírat za rok 2019.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *