Uchamžiky

Zažil jsem už spoustu koncertů, a to v různých rolích. Divák, šatnář, účinkující, uklízeč, pořadatel… Přesto jsem teď byl v Roxy na Charli XCX ve zcela nové roli – jako rodičovský doprovod! Ne, že bychom s dětmi nenavštívili spoustu dětských koncertů, představení či divadel. Také pár našich koncertů holky viděly, ale ty se nepočítají, protože, jak řekla Františka, tam jsem byl já, takže „to nebylo vono.“ Tudíž toto byl její první „dospělý“ koncert. Charli poslouchá od svých pěti let, takže vstupenka na koncert byl ideální dárek k jejím desátým narozeninám. Navíc tam nebyla sama, měla tam své tři velké kamarádky, které jsou podobně velké. Takže si koncert užily o to víc. My otcové jsme je jen jistili – jak jsme brzy zjistili.

V klubu jsme ovšem byli výjimkou, zpěvačka není typickou hvězdou teenagerů, natož školních dětí. Prostor zaplňovali spíše dvacátníci, ostatně ani interpretce nebylo ještě třicet. Ovšem jestli je zpěvačka pro nějakou skupinu obyvatelstva opravdovou ikonou, tak je to LGBT komunita. V Roxy tedy nebyl žádný nevýrazný, šedivý dav. Návštěvníci neměli problém se na koncert pořádně „voháknout“. Jejich pozorování z balkonu byla pro holky atrakce, která hezky vyplnila čekání na začátek show. O oční stíny, třpytky, barevné vlasy, řetízky rozhodně nebyla nouze. Což jsou věci, které desetileté holky baví. I když jsou zvyklé je vídat spíš na holkách.

Neříkám ovšem, že jsem byl na koncertě jen z povinnosti a že jsem si ho neužil. Dokonce i Bublajs a Matěj, kteří tam byli spíše „dotlačeni“ svými dcerami, z něj byli nadšení. Přestože se nejednalo o koncert v pravém slova smyslu, protože na pódiu byla pouze Charli – muzikanti tam „nechrali“. Ale vzhledem k tomu, že její poslední tvorba je převážně elektronická, absence kytaristů nevadila. Zpěvačce v pohodě stačil její hlas, tanec, světla a charisma.

Nejsem úplně kovaný (možná spíš skovaný) fanoušek Charli XCX, ale baví mě její tvůrčí odvaha, nevypočitatelnost a rozkročenost mezi čistým mainstreamovým popem a současnou alternativní futuristickou elektronikou. Když už složí velký rádiový hit, tak většinou pro někoho jiného.

Byl to nakonec skvělý večer, který si užili otcové i dcery. Měl jsem v tomto ohledu o dost větší štěstí než kdysi táta, který se s mou malou sestrou statečně zúčastnil autogramiády Pavla Horňáka. To byl hrdinský čin!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *