Uchamžiky

Jsou dva druhy lidí. Jedněm je jedno, že nevědí, jak se jmenuje písnička, která zrovna hraje. Druhým ne. Pochopitelně patřím k těm druhým. Odjakživa, když jsem slyšel nějakou písničku, jsem chtěl vědět, jak se jmenuje. Ať už se mi líbila, nebo ne. Buď jsem o ní chtěl vědět víc, nebo jsem chtěl alespoň vědět, čeho se vyvarovat člověk vlastně chce znát i to, co se mu nelíbí.

Hlavně jsem ale vždycky chtěl vědět, jak se jmenují písničky na mých oblíbených deskách. Nejzrádnější v tomhle byly kazety. Na LP byly skladby vypsané na obalu, člověk věděl, která hraje, a když byl na vážkách, poznal to po drážkách. Na CD bylo číslo skladby, kterou právě hraji, přehledně na displeji. A mp3 přehrávače, streamování – to byla přímo pohádka pro milovníky názvů písniček! Displeje začaly ukazovat název písniček, alb i „artistů“ plus ikonku obalu.

Ale kazety? To byla doba názvového temna! I když jste si kazetu nahráli sami a pečlivě popsali (jak jinak, že?), stejně se dalo snadno ztratit přehled o tom, která píseň zrovna hraje. Množství odmotaného pásku byl příliš hrubý ukazatel. A co teprve, když vám kamarád nahrál desku, ale nedodal seznam písniček? To bylo něco naprosto šíleného! Ale i to se dělo. Měl jsem sice radost z vytoužené desky, ale toto byla podstatná piha na kráse. Spíš pigmentová skvrna přes půl obličeje. Anonymní deska. Co s tím?

Internet v nedohlednu, deska u nás nesehnatelná, literatura žádná. V nejvyšším zoufalství jsem začal podle poslechu vymýšlet a odhadovat názvy sám. Podle toho, co se v písničce zpívalo nejčastěji. Narážel jsem však na svou jazykovou bariéru a na fakt, že ne vždy se písnička jmenuje podle nejčastěji zpívaného slova či sloganu (nicméně, jak jsem časem zjistil, většinou ano). Měl jsem jedinou spásu: cesty do zahraničí! Ne, že bych jako kazetový teenager tolik cestoval. Ale když už, tak jsem se hned snažil dostat do nějakého obchodu s hudbou. A když jsem tam našel album, které jsem měl nepopsané na kazetě, měl jsem nepopsatelnou radost! Hned jsem si začal opisovat. (Než se cédéčka začala vypalovat, tak se opisovala.) Na CD jsem většinou neměl, ale seznam písniček, které obsahuje, mi udělal skoro stejnou radost. Písničky rázem získaly jména, začaly existovat! Bavilo mě potom porovnávat, kolik názvů jsem trefil. Má úspěšnost byla přibližně na třiceti procentech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *