Upovídaná a poněkud přeslazená andělská tvář Luca Bessona

Po šesti letech se někdejší představitel francouzské filmové postmoderny vrátil k režii a po třiadvaceti letech k černobílému filmu. Snímek Angel-A determinuje na jednu stranu jeho scénáristická a producentská práce na řadě gangsterek a na druhou stranu i poměrně nová aktivita coby autora fantaskních pohádek. Oba žánry se zde protínají v poměrně zdařilé symbióze, jak je eklekticky založenému Bessonovi vlastní. Film, který rozehrává story o 9_06_Upovidanazadluženém podvodníkovi- příštipkáři z pařížského podsvětí a jeho andělu strážném, jenž se zjeví ve chvíli jeho pokusu o sebevraždu, je de facto hereckým koncertem obou protagonistů a zároveň poctou městu Paříž. Dánsko-americká herečka a režisérka Rie Rasmussen v titulní roli působí už díky své fyziognomii skutečně jako nadpřirozená bytost a Jamel Debouzze jako loser André dokazuje svou předurčenost k tragikomickým úlohám. Po velevýpravných filmech Pátý element a Johanka z Arku zvolil tvůrce tentokrát metodu poetického paraminimalismu. Je tu znát cit pro výtvarné pojetí, ale celkově je dílo poněkud předimenzováno dialogy, které jsou sice vtipné a mnohdy mají i svou hloubku, ale přece jen do jisté míry paradoxně ,zahlušují‘ vlastní výpověď. Není to pochopitelně klasická konverzačka, protože Besson je opravdu výsostný filmař, ale některé věci by zde ku prospěchu věci mohly být prostě nedořečeny. Právě proto se nabízí srovnání s prvním autorovým celovečerním prakticky bezdialogovým snímkem Le Dernier Combat (Poslední boj) z roku 1983, apokalyptickou vizí s těžko pochopitelným dějem, kde hlavní hrdina snad hledá poslední ženu na zemi. Tady je právě kladen důraz čistě na obrazovou stránku a divák je neustále zmítán pochybnostmi, co vlastně vidí a zažívá. Oproti tomu Angel-A vyznívá až příliš přímočaře a koketuje až s jakousi moralitkou. Bessonovi (anti)hrdinové, ať už jsou to muži či ženy (připomeňme například Nikitu nebo Léona), jsou vždy učitými ztracenci či zatracenci, kteří více či méně marně bojují o své místo na slunci. Nejinak je tomu i v Angel-A, kde andělka vypráví i své bývalé (ovšem spíše fiktivní) ,zvorané‘ životy. Právě tato pasáž patří mezi nejvíce osvěžující momenty filmu. Bessonovi však rozhodně nelze upřít schopnost napsat nosný, byť poněkud prvoplánový příběh. Je to poctivá (tragi)komedie, která ani náročného diváka jistě neurazí, ale od tak renomovaného tvůrce by asi člověk čekal víc. Minimalizovaný štáb se jistě při natáčení nesmírně bavil a celé natáčení si patřičně užíval, přestože se odehrávalo převážně v brzkých ranních hodinách. Suma sumárum je to vlastně spíše taková hříčka, jejíž jednotlivé nuance by si možná divák s odstupem mohl vychutnat, ale film sám o sobě chuť k dalšímu shlédnutí žel příliš neiniciuje.

Přidat komentář