Myslet si, že žil Allen Ginsberg ve vzduchoprázdnu, bez základních potřeb citu, vztahu a také sexuálního potěšení, by bylo dost naivní, a jak jeho životopisy, tak poezie, ale také dopisy a deníkové záznamy mluví jasně: potřebu všeho uvedeného měl značnou, a zvládal ji vskutku různě – zdálky i zblízka to muselo působit jako divoká jízda na horské dráze. Aniž bychom nějak zabíhali do velkých intimit – ne, že bychom neměli dostatek podkladů, přijde nám to ale z mnoha důvodů nepatřičné, netaktní, nemravné – budeme patřičně uměření. Pokud tedy chcete, klidně čtěte mezi řádky…
Přestože měl bohaté zkušenosti, hluboké a dlouhodobé vztahy prožil Allen Ginsberg pouze dva. Ale, jak již bylo naznačeno, byla to opravdu jízda. Vezmeme to pěkně popořadě: první opravdovou láskou byl Neal Cassady (1926–1968), znáte jej možná z Kerouacových románů, především z klasiky Na cestě, ale také z daleko lepšího, vlastně jeho nejlepšího, jímž jsou Vize Codyho. Ocitujme naprostý začátek Na cestě: „S příchodem Deana Moriartyho začíná v mém životě období, které se dá nazvat obdobím života na cestě. Sice už předtím jsem si kolikrát představoval, jak do toho praštím, a tradá na Západ. Plány velký, ale ne a ne se rozhoupat. Dean je pro takový život přímo stvořenej, poněvadž on se na cestě vlastně narodil – někde u Salt Lake City, kudy si to tehdy v šestadvacátém drandili jeho rodičové ve svý starý káře do Los Angeles,“ kde si chtěl Cassady senior otevřít v Hollywoodu oficínu. Moc se mu to ale kvůli chlastu nedařilo, a rodina nakonec skončila v Denveru, kde to ovšem tatík opět vzal za špatný konec, a spíše než by se držel holičských nůžek, stále více třímal v ruce fláděru. Malý Neal tak vyrůstal spíše na ulici, otec byl buďto v lihu anebo v lochu, rodiče se v roce 1932 rozešli, a když mu bylo deset, matka zemřela. Otcovi kámoši, samí notorici, mu nabízeli víno, jež odmítal, a díky tomu se do smrti vyhýbal opilosti. Jiní se ho snažili dostat do postele, nevlastní bratři (matka měla před ním šest dětí!) ho mučili, a když přišel otec opilý, řezali ho.
Chlapec byl odkázán na sebe, byla to ale výborná škola v přežívání a v pěstování sociální inteligence, vlastně měl v té mizérii svým způsobem štěstí – odmala měl svobodu vnímat vše, i zapovídané, musel projevit odvahu a chytrost k přežití, vše si musel vydobýt svými schopnostmi. Fyzicky na tom byl výborně, byl inteligentní (ve Wechslerově inteligenčním testu získal 132 bodů, tedy vysoký nadprůměr). Myšlenky mu jen tryskaly „třikrát rychleji“ a tvrdil, že „vibroval jako uvolněný větrák, co se točí stále rychleji“, přesně jako na LSD. Byl snílek, měl vynikající paměť (viz Kerouacovy romány). A takhle vypadal, podle citace z Vizí Codyho, Nealův denní rozpis: „V patnácti mělo tohle dítě vypracovaný režim, spletitě, a přece zcela dojemně prakticky. V sedm ráno vstal z psacího stolu Starouše Bulla Balloona (jeho tehdejší postel); pokud byla kancelář plná hráčů pokeru, vyspal se ve vaně v hotelu Greeley nebo v nějakém jiném. V 7:15 se hnal do města, umyl se ve výlevce holičství, a když to nešlo, tak v YMCE. Potom roznášel noviny. Kolem deváté zašel do rezidence Smithových, kde znal jednu služebnou, téměř imbecilní, a ve sklepě se s ní na lehátku pomiloval. Ta mu pak naložila pořádnou porci jídla. Pokud mu tohle kamarádství s debilní služkou někdy nevyšlo, běžel za Lucinkou Třešinkou do Texaské jídelny (od třinácti si byl Cody schopen poradit s každou ženskou, a vlastně večer před Všemi svatými odstrčil svého nalitého tatíka od Lucinky Třešinky, a měl natolik vrch, že se nakonec porvali jako dva kohouti a Cody utekl s pěti dolary, co byly v sázce). V deset švihal do knihovny na slavnostní otevření, četl Schopenhauera a časopisy (někdy, když jako dítě nelouskal komiksy v novinách, sebral z regálu ve starém hotelu Greeley opravdovou knihu a četl shora dolů první slovo z každé řádky, po čínsku, jak to připadalo jeho dětské mysli, což je rané filozofování). V jedenáct hodin se v garážích Rocky Mountain zeptal, jestli může mýt auta, a někdy se ptal, jestli nemůže parkovat vozy (uměl už řídit líp než kterýkoliv hlídač na parkovišti v Denveru a vlastně už od té doby, co byl v ,lapákuʻ, ukradl několik dalších auťáků, aby si vyzkoušel, jak mu to jde, a zase je zaparkoval u toho samého bloku, akorát na jiném místě), v poledne si půjčil kolo od kámoše, se kterým roznášel noviny a jel pět mil ke svým kamarádům domů, kde dostal pořádně najíst a do dvou pak pomáhal s domácími pracemi. Zpátky do knihovny k odpolednímu čtení, k historii, encyklopediím a krvavým, smutným ohromujícím Životům svatých, zároveň si tam zašel na záchod; ve čtyři pohov, meditace a kontakty v herně až do zavíračky, pokud se ale někde po městě nenaskytla možnost si za soumraku poloprofesionálně zahrát baseball nebo nějaká zajímavá podívaná; v jedenáct ukradl z novinových stánků drobáky na porci dušeného hovězího na Bowery a hledal si místo ke spaní.“ Ke Kerouacově výčtu dodejme, že později s oblibou kradl auta, se kterými vždy zajel před střední školu, sbalil nějakou studentku, vyvezl si ji za město do podhůří Skalistých hor, vyspal se s ní, zavezl ji zase domů a auto někde odstavil. Údajně držel v jednadvaceti s pěti sty ukradenými auťáky denverský rekord, však si také poseděl v polepšovnách a kriminálech pro mladistvé. Ještě k těm slečnám: první pohlavní styk měl v osmi, od dvanácti pak pravidelně, mladé, staré – o ty se s otcem dělili – s bratry se vyspali se všemi sestrami, co mohli.
Čtenář Nietzscheho z polepšovny
Cassady měl i zkušenosti s muži, jednak v lapáku, také se, když neměl peníze, prostituoval. Všem dával přesně to, co chtěli, přitom si nechával, co bylo pro něj důležité – lásku, protože té se mu dostalo nejméně. A ještě uvidíme, jak se dokázal
