Projekt získal R. Schneider, ředitel olomoucké pobočky Moravské životní pojišťovny, 
prostřednictvím zlínského stavitele Bohumila Kubánka, který stavbu prováděl. I po více než sedmdesáti letech působí Ženatého dílo, realizované v typickém neomítaném, tentokrát však bílém, cihelném zdivu, neobyčejně moderně. Koncepce domu, vztyčeného nad úsporně, nikoliv však minimálně rozvrženým půdorysem, připomíná tzv. dům v kubusu architekta Adolfa Loose. Schodiště ovšem Ženatý tak jako Loos nesituoval do středu domu, nýbrž k jeho okraji. Prostor, který tak projektant ušetřil, zužitkoval po vzoru amerických staveb pro hlavní obytnou místnost, v níž samozřejmě nechyběl v anglosaské oblasti tolik oblíbený motiv krbu. Za zmínku stojí i typická americká, dodnes plně funkční, vysouvatelná okna, která na rozdíl od baťovských domků, vybavených klasickými špaletovými okny, propůjčují stavbě skutečně americký charakter. 
K jejich použití nepřiměly Ženatého ani tak estetické důvody jako jejich praktická stránka. Okna prověřená letitými zkušenostmi byla nenáročná na údržbu, spolehlivá a především umožňovala optimální odvětrávání interiérů, temperovaných stejně jako v případě Schneiderova rodinného domu americkým systémem horkovzdušného topení.
Přínos typových amerických domků Bertyho Ženatého netkvěl ani tak v jejich racionálně uspořádané dispozici, díky níž se stavební náklad pohyboval okolo 80 tisíc Kč (včetně vnitřního vybavení), tedy částky dostupné širokým vrstvám populace, nýbrž v revolučně chápané, úsporně řízené domácnosti. Ovlivněn vlnou emancipace amerických žen, byl Ženatý rovněž přesvědčen, že ženu, kterou domácí práce zahnaly do kouta, je třeba od této dřiny osvobodit. K tomu jim měly dopomoci vzorové stavby, u nichž manželé Berty a Berta Ženatí zdůrazňovali, že vedle manžela musí být stavebníkem domu také jeho žena.
