Vilu prostějovského bankéře Radomíra Růžičky navrhl na sklonku roku 1938 architekt František Kalivoda (1913–1971), 
příslušník nejmladší generace brněnských architektů, urbanista, talentovaný typograf a v neposlední řadě i ne smírně agilní osobnost, které nevídané množství kulturních aktivit nedovolilo ani řádně ukončit studium na brněnské technice. Stavba, situovaná vzhledem ke svým rozměrům na poměrně malém pozemku, je koncipována jako koncový dům v řadové zástavbě. Tato okolnost architektovi umožnila ozvláštnit charakteristicky strohé a graficky pojednané vstupní průčelí organickým motivem šnekové ho schodiště. Propojil jím obě zahrady – zimní s venkovní, osázenou nízkorostoucí zelení a skalničkami, které měli funkcionalističtí architekti ve velké oblibě. Rodinný dům, který více než vilu v pravém slova smyslu představuje multifunkční nájemní dům, zahrnuje vedle velkoryse 
koncipovaného bytu stavebníka (přízemí, 1. patro), pracovny (přízemí) a tzv. svobodárny (jednopokojové by ty se společným sociálním zařízením – 2. patro), a jeho středem je obytná ha la s krbem a barem. Tento prostor Kalivoda, mimo chodem zástupce fy Artek v Československu vybavil jejím nábytkem, navrženým proslulým finským architektem Alvarem Aaltem (křesla typ 400 nebo čajový vozík typ 901, vše z let 1935–1936). Vila Radomíra 
Růžičky vybavená rov něž autorskými interiéry s technicistními ocelovými pevnými i posuvnými příčkami, přežila do dnešních dnů alespoň z hlediska ze vnějšku v takřka intaktním stavu a její architektonické kvality tak ilustrují autorovo přesvědčení, že vedle architekta je „nositelem kulturní hodnoty svého vlastního domu“ i stavebník. Škoda jen, že nebyl realizován i půvabný čajový do mek s bazénkem, který architekt zamýšlel situovat do středu zahrady
