Pod povrchem turistické Paříže se skrývá druhé město – alternativní, potemnělé a pulsující hudbou. Vydáme se do jeho zvukové krajiny, kde se desítky rytmů a žánrů mísí jako ingredience živého experimentu.
Metropole má nepřeberné množství hudebních klubů a nočních scén. Téměř každý slyšel o Bataclanu, ke kterému můžeme přidat další ikonické sály jako La Cigale, Cabaret Sauvage, L’Olympia, Zénith, Trabendo, SuperSonic či La Maroquinerie. Každonoční vulkanická scéna se nicméně otevírá často jinde, v menších a často nečekaných prostorech. Na dnešním menu nabízím následující paletu chutí: někdejší střed radikálně levé Paříže na Ménilmontant, opuštěný sklad stavebnin u kanálu Saint Martin, bývalé uhelné nádraží na předměstí, vlakové zastávky Petite Ceinture, o nichž byla řeč již v jedné z předchozích delikates, sklepní underground v samém centru města a konečně hudební lodě zakotvené na břehu Seiny. Tradice se v nich setkává s experimentem a mainstream prolíná se subkulturami.
Jedním z nejvýraznějších symbolů pařížské hudební alternativy posledních dvou dekád je La Bellevilloise ve 20. arrondissementu, v jednom z nejzachovalejších koutů staré lidové Paříže. Kulturní dům, kde dnes probíhají hiphopové koncerty, jazzové kavárny, DJ sety, výstavy či hudební brunche, má kořeny v roce 1877. Vznikl jako dělnické družstvo inspirované proudhonovským socialismem. Budova se postupně stala centrem kulturního i politického života čtvrti a odráží slávu i pád francouzského socialistického hnutí. Po roce 2005 byl opuštěný objekt znovu otevřen jako multifunkční prostor propojující současnou hudební avantgardu. „Přinesli jsme židle, stoly a otevřeli,“ popisoval s odstupem jeden z ředitelů Fabrice Martinez, počáteční měsíce. La Belleviloise se rychle stala ‚un lieu branché et arty‘ – místem, kam se chodí. Svůj původ v odkazu sociálních utopií prostor nezakryl, ale jeho funkce je dnes spíše marketingová. Dnes velmi úspěšný počin funguje jako pulzující organismus: z jedné místnosti zní swingová kytara, v druhé duní beaty na večerní dance party, lidé se přelévají mezi patry jako proud energie. Pravidelný kontrapunkt programu tvoří nedělní jazz brunch. V ten okamžik se jen pomalu rozvíjí rytmus svátečního rána, aby se večer o několik schodů níže otevřel pulzující taneční parket. Jazz, swing a world music zde mají dlouhou tradici. V červnu tu například zazněla perkusní bouře Orlando Polea & Afrovenezuela Jazz. Už dříve sem legendární ‚Ganja man‘ Linval Thompson přinesl syrovou atmosféru jamajských sound systémů tak přesvědčivě, že se do rytmu pohupovaly snad i trubky vzduchotechniky zavěšené pod stropem.
Klub nedávno otevřel nový, opravdu jedinečný prostor: rooftopovou „Le Toit“. Hudba na střeše… Koncerty zde jsou prosyceny vzduchem letních večerů, a Paříž se zdá být na dotek blízká. Program La Bellevilloise tak připomíná dobře namíchaný koktejl. Jazz sousedí s rapem, world music s elektronikou. Nikdy nevíte, co vás čeká – a možná právě proto se sem lidé rádi vracejí.
Když přicházíte podél canal Saint-Martin k místu zvanému Point Éphémère, může se zdát, že vstupujete do jiného světa. Syrová betonová budova bývalé stavební firmy působí na první pohled opuštěně, ale její streetartová výzdoba, inspirovaná geometrickou barevností Bauhausu, dává tušit, že jde o místo, kam stojí za to vejít. Původní sklad se proměnil v kulturní centrum v roce 2004. Konají se zde pravidelné koncerty, výstavy, performance i rezidenční umělecké projekty. Terasa nad vodou je v létě jedním z nejživějších míst podél celého kanálu a už více než dvě desetiletí tu Paříž nachází ostrov levitující mimo hlavní hudební proud.
Poslední roky přinesly v hudební dramaturgii několik okamžiků, které potvrdily, proč má Point Éphémère na místní scéně téměř kultovní status. V létě 2025 se do průmyslových sálů vrátil večer Exposed #2, směs indie a elektroniky. „Exposed není jen scéna. Jde o syrový, svobodný prostor vytvořený pro hlasy, které není zatím slyšet, ale brzy na ně nepůjde zapomenout,“ říká organizátor série agentura Mélos, a dobře tak dokresluje hudební přesahy i snahu podpořit mladé hudebníky a experimentátory. V současnosti zde probíhá již tradiční festival „Les Femmes s’en mêlent“, zcela zasvěcený ženským hudebním uskupením. Letošní podzim pak plul na temnější, syntetičtější vlně, Ecca Vandal nebo Just Mustard nabídly svůj výraz v post-noise, ale i v elektronické notě připomínající ranou Björk. „Point Éphémère je v Paříži známý především díky svému koncertnímu sálu,“ popisuje Marie-Charlotte Burat, která zde má na starosti komunikaci s veřejností. „Soustředíme se na současnou, vycházející tvorbu. Děláme na 250 koncertů do roka,“ doplňuje. Svůj prostor zde vedle hudby však mají také výtvarníci, tanečníci, fotografové či performeři. Ateliéry v prvním patře přetékají barvami, zkušebny v přízemí zní dokola se opakujícími motivy, taková je atmosféra místa přes den. Chodby jsou průchody mezi plujícími světy.
Na kultovní prostor s názvem „La
