Když jsem na přelomu června a července na několik dní odjížděl do Innsbrucku, 
samozřejmě jsem se těšil na pozemní lanovou dráhu (2005–2007) a skokanský můstek (2001–2002), které navrhla světoznámá londýnská architektka Zaha Hadid. Ne, že by mě její práce zklamaly (jsou bezesporu skvělé), vysloveně mě však nenadchly. Co mě však v ulicích Innsbrucku a okolních městech a obcích nadmíru mile překvapilo, byla pozoruhodná úroveň místní architektonické produkce. Současnou tyrolskou architekturu, která zůstává věrná původním zásadám minimalismu, charakterizuje řada společných jmenovatelů. Především značná dávka kontextuality a environmentalismu. Většina staveb, které jsem viděl, dobře zapadá do svého prostředí a díky sofistikovaným energetickým technologiím, se kterými tyrolští architekti pracují jako s novými estetickými prvky, je vůči životnímu prostředí přátelská. Nejinak tomu je i v případě místního obchodního řetězce MPREIS, který představuje oproti našim banálním supermarketům opravdové zjevení. Rodinná společnost sice existuje už od roku 1920, mezinárodní pozornost však na sebe strhla 
teprve v roce 2004 na benátském architektonickém bienále, kde tyto prodejny reprezentovaly současnou rakouskou architekturu. Je tudíž zřejmé, že prodejny s červenobílým logem MPREIS vynikají mimořádně kvalitním architektonickým pojetím, které firmě dodává nezaměnitelnou image. Každá z budov, jejichž součástí je vždy kavárna s barem, představuje architektonický skvost, navržený místními i známými zahraničními projektanty vždy pro konkrétní místo a obec. Architektonická úroveň, o níž se nám může jen zdát, není ovšem jediným sympatickým rysem tohoto obchodního řetězce. Další představuje nejen příjemné prostředí s rodinným přístupem k zákazníkům, které 
v MPREISu bezpochyby znají jménem, ale i bohatá škála kvalitních potravin od místních či regionálních producentů. Nezbývá než doufat, že i u nás se jednou dočkáme podobných supermarketů, jejichž návštěva přestane být pouhou nutností a stane se také radostí.
Foto autor