Oldřich Liska, Městské lázně v Hradci Králové, 1928–1933

Tvorbu Oldřicha Lisky charakterizuje hledání ideální architektonické formy, či podoby, která by nejlépe vystihovala účel navrhované stavby. Toto přesvědčení dokonale ilustruje první varianta lázní, 4_Architektura1kterou architekt dokončil symbolicky dne 28. října roku 1928, a poněvadž šlo o stavbu lázní, nemohl zvolit jiné, než funkcionalistické tvarosloví s jemnými narážkami na nautické téma. Lázně pojal jako velkou jednoduchou krabicovou stavbu. Její vstupní průčelí založil na kontrastu horizontálních linií pásových oken a vertikálního pásu schodiště, které společně s boční skleněnou věží, umožňující přístup na střešní terasu, a soustavou dalších teras navozují pocit velkého parníku. Na lázeňský komplex napojil v jeho zadním traktu letní zahradu s otevřeným bazénem, u něhož předpokládal umělé vlnobití. Roku 1929 však tento velkolepý projekt redukoval. A protože k druhé verzi městských lázní se do dnešních dnů pravděpodobně dochovala jen jedna perspektivní kresba vstupního průčelí, lze se domnívat, že nejdříve architekt z projektu vypustil letní areál s otevřeným bazénem.4_Architektura2
Čtvrtý, definitivní projekt, podle kterého se počínaje dnem 30. září 1931 začalo stavět, se již od předcházejících podstatně lišil. Aby architekt dodržel stavební náklad, vypustil z projektu celou řadu prvků – střešní terasu, skleněnou komunikační věž, prosklený vertikální pás schodiště – až stavbu natolik zjednodušil, že ji připravil o velkoměstsky působící výraz a detaily narážející na nautické tvarosloví. Přesto komplex lázní, dobovým královéhradeckým tiskem přirovnávaný k „Bílé pohádce“ a „Domu zdraví“, a zejména jeho tvůrce Oldřich Liska sklidili zasloužený obdiv. Součástí lázní, slavnostně otevřených na jaře roku 1933, byly parní, vanové a uhličité lázně, kadeřnický salón, občerstvení, sluneční terasa a umělé vlnobití, které společně s velikostí bazénu a jeho haly představovalo v tehdejším Československu ojedinělé řešení. Přesto architekt Stanislav Semrád v Architektu SIA podrobil Liskův projekt kritice. Vytkl mu předimenzované řešení, zbytečné pro potřeby Velkého Hradce Králové, použití umělého vlnobití, jež je opodstatněné „jen ve velkoměstech“, a v neposlední řadě i nepropojení interiéru s exte riérem jako v případě lázní v rakouském Semmeringu, jež Semrád považoval za ideální řešení.

Foto archiv autora

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *