Archiv PDF

Ročník 2023

Ročník 2022 . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Předplatné

Zářijové, poprázdninové číslo kulturního magazínu UNI, se logicky ve větší míře ohlíží: a to za letními festivaly, na kterých se zástupci autorského okruhu objevili. Rozsáhlou reportáží se vracíme v Colours of Ostrava, přehledným článkem si projdeme festivaly "dělané s láskou k lidem a hudbě", mezi něž Jiří Moravčík vybral mimo jiné i Boskovice, ze zahraničí navšívíme festival world music v Kremži. Ohlížíme se bohužel i ve dvou dalších článcích: nekrolozích hudebního publicisty Jiřího Černého a významného amerického muzikanta Robbieho Robertsona. Naopak žhavou současnost reflektujeme v rozsáhlém rozhovoru s multitalentovaným Jakubem Königem, jehož osou je umělcovo právě vycházející sólové album Hvězdy.
Titulní rozhovor je v srpnu věnován moravskému písničkáři Janu Ficovi. Řeč je nejen o klasických bluesmanských tématech jako je cestování vlakem, ale třeba i o tom, jaké to je, vozit na koncerty celou rodinu. Představujeme i další zajímavé české muzikanty, Jacoba Carla Růžičku a Josefa Lábuse a prostřednictvím rozsáhlého interview s editorem Jakubem Šofarem přibližujeme fascinující životní příběh "prokletého básníka" Karla Šebka. A o poezii podruhé: o svém mimořádně zajímavém životě a tvorbě vypráví bezmála kultovní básnířka Svatava Antošová, jíž právě vyšel výbor z celoživotního díla.
Hlavním tématem červencového UNI je stejně jako každý rok procházka po tom nejzajímavějším z nabídky festivalu Colours of Ostrava, zaměřená zejména na okruh žánrů, které pokrývá náš časopis, tedy jazz, world music a alternativní hudba všeho druhu. Několika rozhovory také přibližujeme účinkující festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který svým laděním do "světové hudby" výrazně překračuje někdejší folkovou škatulku. Stranou tentokrát nenecháváme ani výtvarné umění, hovoříme s komiksovým kreslířem (a muzikantem) Richardem Fischerem a multiumělcem Antonínem Koppem. Literární složku reprezentuje rozhovor se spisovatelkou Denisou Fulmekovou.

Simon a Garfunkel byli asi mým prvním setkáním s kvalitním písničkářským folkem mého dětství. Když pominu Kryla. Otáčel jsem ten domácí vinyl dokola a četl překlady textů v obsáhlém bookletu plného fotek New Yorku a krásné grafiky. Film Absolovent vznikl rok před mým narozením a viděl jsem ho až o hodně později. Film už asi nikoho nešokuje, ale tehdy třicetiletej Dustin Hofman zahrál toho dvacetiletýho koloucha docela půvabně. A ty písničky jsou stále svěží a nadčasový.
Dva tři vyšťavený tremolo pedály a tremolo páka navíc neustále v ruce. A striktně jazzmaster. Jinou kytaru do ruky nebrat. To je Kevin Shields, jeden z nejprogresivějších kytaristů všech dob a jeho My Bloody Valentine. Když jsem je prvně slyšel někdy na konci osmdesátek, odpálili my v hlavě malou kulturní revoluci. A je to skvělý dodnes. I po vyšumění shoegaze horečky kterou rozpoutali, i po jeho nedávném revivalu.
Po delší době se vracím k současnosti a domácí scéně, tentokrát gotické amerikány. Mr.Pink and the Bad Thoughts, ještě v základním duu a jejich Scythe. Hezky temná píseň s překvapivým vokálem a civilní video točené ve Vyšehradské stráni, kde se dvakrát denně potloukám s naší fenou Šelmou. S Václavem se potkávám průběžně už řádku let. Kapely a obsazení na obou stranách se mění, přátelství a chuť do nových věcí a zvuku zůstává.