James Mainwaring: Mycorrhiza

Intro prorůstá hlínou, buňka buňkou, dere se, vlákny plazí, minutu v našem čase, Dawn maličko, minimaličko za rozbřesku vysílá buňky do okolí, podává zprávy ke Komorebi s dominancí smyčců, japonský výraz pro étericky prchavý tanec živých stínů, pohybu stromů tvořený souhrou větru a slunečního světla. Jen neznatelný kousek nad tím,… Číst dál...

Lyle Workman: Uncommon Measures

Workman má pověst velmi žádaného sidemana (mj. legendární bubeník Tony Williams, Sting, Beck, Frank Black, Norah Jones, Todd Rundgren aj.) a skladatele filmové hudby (třeba Superbad, Forgetting Sarah Marshall nebo Yes Man). Oproti očekávání však není typickým kytarovým virtuózem, který se prohání po hmatníku a oslňuje nečekanými… Číst dál...

Craig Fortnam: Ark

Anglický skladatel, (nejen) kytarista, zpěvák a dirigent Craig Fortnam si po dvě desetiletí budoval osobitý styl. Jednak s North Sea Radio Orchestra (NSRO), amébně čítajícím až dvacet muzikantů v jakési postmoderní fúzi komorní hudby, minimalismu, starobritského folklóru a canterburské psychedelie na pěti albových… Číst dál...

Danny Elfman: Big Mess

Za léta muzicírování s filmaři skladatel projde lecjakými požadavky a nátlaky přibodobnit emoci záměru režiséra, naučí se tyhle divné pavouky chápat, občas i nutně přitakávat producentům a sem tam těm byznysmenům skousnout jejich slovní variaci na představu o hudbě. Elfman s tím umí brilantně zacházet, prolínat… Číst dál...

SKE: Insolubilia

Debut 1001 Autunni (2018) byl svérázně projasněnějším alter egem složité temnoty Yugen (čtyři alba 2006–2016). Aby ne, od roku 2005 byl Paolo „Ske“ Botta klávesákem téhle italské avantgardní multibandy na vlivové bázi od Stravinského přes Zappu po třeba Univers Zero, a jejím veledůležitým stavebním/tvůrčím článkem.… Číst dál...

Illegal Aliens: The Round Window

V roce 1973 se klávesista i na vše dující Dave Newhouse a basista/kytarista Billy Swann, rozčarovaní ze stavu americké rockové hudby, rozhodli založit skupinu. Osídlili statek nazvaný Buba Flirf u Gaithersburgu v Marylandu na východním pobřeží USA a coby inspiraci pojali v Anglii právě vyhřeznuvší canterburskou… Číst dál...

SchizofrantiK: Funk from Hell

Odkud v týhle době?! (Jazzy)funk je nejzřetelnější sice jen v úvodní Where the Streets Have Names, ale z podzemních pramenů vyvěrá v každém z osmi tracků. Pravda, někde jen lenivý čůrek, lze-li vůbec možno zvolit eufemismus k jinak chrleně energetickému hudbení. Časoprostor Kde ulice měly jména si při té valbě velesnadno doplníte sami. Od konce… Číst dál...

Le Bruit des Dofs: La Combinatronique

Agressif na úvod je fakt vostrá valba. Naskočila mi evokace nejtvrdší sedmdesátkové éry King Crimson s vrcholem alba Red (1974). Následná Charlotte va dans la forêt et ramasse des fraises (Šarlota jde do lesa a sbírá jahody) mě pastorálním, až klasicistně jazzovým vyprávěním usadila zpátky mimo očekávanou „crimsonovinu“. Le Bruit des Dofs… Číst dál...

Eric Apoe: Some Kinda Good News

Jeho ryze country desku Train to Oklahoma (2018) jsem slyšel nejdřív a kupodivu mě to neodradilo. Ty country písničky by mi asi nevadily na dlouhých štrekách prériemi za rachotu motoru auta z levné půjčovny. Tedy jel jsem dál a ten chlapík s albínským vousem mě absolutně uhranul následnou a od podlahy úplně onačejší deskou… Číst dál...

Richard Barbieri: Under a Spell

Žádný plán. Hodně hudby v hlavě a přenos impulzů skrze klaviaturu na harddisk. Segmenty nahrávek chtěl prý navázat na atmo-ambientní koláže alba Planets + Persona (2017) a seriálních EPs Variants 1.–5. (2017–18). Zeměkoule ochromena. Víme čím. Cosi mezi spánkem a polobděním, když obranný mechanismus těla vypne v nárazu… Číst dál...