Tomáš S. Polívka

Hudební publicista, hudebník, cestovatel a fotograf. V současné době přispívá kromě magazínu UNI do Lidových novin, měsíčníků Harmonie a Rock & All a na web stanice Český rozhlas Jazz. Cestuje nejen za hudbou, projel řadu afrických zemí, Blízký východ, Indonésii, Indočínu, Indii, Čínu a část Latinské Ameriky, nahlédl také do Antarktidy a na Sibiř. V 90. letech se živil jako muzikant, mj. člen skupiny Domácí kapela, vydal sólové album Stíny do ticha.  Uspořádal tři výstavy fotografií s hudební i cestovatelskou tematikou.

Beata Hlavenková: Spící i probuzené Růženky

Přestože k jejím oblíbeným termínům momentálně patří „planning fallacy“, stíhá toho skladatelka, pianistka a nějakou dobu už také zpěvačka Beata Hlavenková   neuvěřitelně hodně. Možná proto, že jak sama říká, vhledem k únorovým kulatinám bilancuje a chce už dělat „jenom to, co mě doopravdy naplňuje“. Jenže ono „jenom“, naštěstí… Číst dál...

OSKAR TÖRÖK, JIŘÍ SLAVÍK, VÍT KŘIŠŤAN: Török, Slavík, Krišťan

Trio bez bicích nástrojů inicioval skladatel a pianista Vít Křišťan (Inner Spaces, The Prague Six, Concept Art Orchestra, sestavy Jaromíra Honzáka) jako – ve srovnání se svým sólovým debutem Imprints (2013) – „zaměřené na daleko jednodušší formy a na to, co se s formou stane v rámci improvizace“. A jak naznačují už jména… Číst dál...

YO-YO MA, CHRIS THILE & EDGAR MEYER: Bach Trios; CHRIS THILE: Thanks For Listening

Jméno novátorského mandolinisty Chrise Thileho, zakládajícího člena Nickel Creek a Punch Brothers, s oblibou propojujícího progresivní bluegrass se současným jazzem či klasikou, se v uplynulém roce objevilo hned na třech výjimečných albech. Duo s Bradem Mehldauem důkladně probral v loňském UNI č. 5 kolega Tesař. Následovala… Číst dál...

ROBERT FINLEY: Goin’ Platinum!

Ideální dvojice pro retro-neretro. Robert Finley by se možná stal legendou, kdyby neměl smůlu. A Dan Auerbach (ten z The Black Keys a The Arcs) je sice – nic ve zlém – lehčí egomaniak, ale k legendám, i potenciálním, má úctu. Jako dokázal třeba produkční prací pro Dr. Johna, která ctitele vúdú doslova oživila. Příběh Roberta… Číst dál...

ROSTAM: Nonesuch

V USA narozený potomek íránských rodičů Rostam Batmanglij, známý jako člen a producent indie rockových Vampire Weekend, později z electro-funkového dua Discovery či spoluprací s Hamiltonem Leithauserem (The Walkmen), se nakonec logicky odhodlal k sólovému albu. Chystal ho dlouho, první singly z něj, Wood a Don’t… Číst dál...

ANOUAR BRAHEM: Blue Maqams

Tuniský virtuóz na oud už nahrával s kdekým, včetně Richarda Galliana, Jana Garbarka či Johna Surmana. Ovšem k šedesátinám nadělil Anouarovi Brahemovi dlouholetý domovský label ECM, respektive producent Manfred Eicher, opravdovou kapelu snů. S Davem Hollandem už Brahem vlastně také spolupracoval, na albu Thimar (1998). Jenže… Číst dál...

JOHN ADAMS: Violin Concerto 1993

Oslavy loňských 70. narozenin Johna Adamse odstartovaly celou sérii mimořádných koncertních provedení i nahrávek děl kalifornského skladatele. Především proběhla v listopadu 2017 v San Francisco Opera premiéra jeho osmé opery Girls Of The Golden West. Na nahrávku díla, se zřejmě o něco méně kontroverzním dějem než… Číst dál...

Sametové předělávky

Písně z alba Velvet Underground & Nico převzalo tolik muzikantů, že by na jejich seznam nestačilo celé vydání magazínu. Mezi nejrůznějšími uchopeními najdeme verze a variace kongeniální, uctivé i „svatokrádežné“. Pochopitelně vznikla i celá tribute alba, třeba i ve stylu smyčcového kvarteta (Vitamin String Quartet,… Číst dál...

…a každý pak založil vlastní kapelu.

A teď pěkně spinkejte, milé děti, mohlo by následovat za oním pohádkovým koncem. Z okřídleného bonmotu nejistého autora o tom, že „první album Velvetů si koupilo pramálo lidí, ale každé z těch děcek deska inspirovala k tvorbě“, se stala skutečně velmi nadužívaná fráze. Jenže také trefná fráze.   Od koho vlastně slavná věta „The Velvet Underground… Číst dál...
Další články